Reklama

Reklama

Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

(seriál)
  • Česko Americké století očima Olivera Stonea (více)
Ukázka z filmu 3
USA, (2012–2013), 9 h 40 min (Minutáž: 58 min)

Režie:

Oliver Stone

Hrají:

Oliver Stone, Alan Shearman, Jim Ward, Chris Cox, Alex Veadov, Mark Jeffrey Miller, Franklin D. Roosevelt (a.z.), Herbert Hoover (a.z.) (více)
(další profese)

Reklama

Epizody(10)

Obsahy(1)

Jako režisér a producent zůstal Oliver Stone věrný své pověsti kontroverzního tvůrce i ve střihovém dokumentu, který se v deseti hodinových dílech věnuje některým aspektům moderní historie USA. Spolu s britským scenáristou Mattem Grahamem a americkým historikem Peterem J. Kuznickem nabízí publiku kritický pohled na USA jako velmoc sledující napříč nejrůznějšími dějinnými situacemi – od 2. světové války po současnost – vlastní dobyvačné a ziskuchtivé cíle. Ze seriálu uvádíme třetí díl, věnovaný atomové bombě, a desátý díl, zabývající se přístupem prezidentů Bushe a Obamy k válce proti terorismu. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (8)

Ukázka z filmu 3

Recenze (136)

campix 

všechny recenze uživatele

Oliver Stone je velice zajímavá režisérská postava, která dokáže zaujmout především kontroverzí, se kterou přistupuje k většinou velkým historickým osobnostem a událostem. Ke kterým zároveň přistupuje hodně po svém. Stejně tak tomu je i u Untold History of the United States, která jsou velice zajímavým exkurzem do dějin 20. století z pohledu USA. Tedy hodně z pohledu Olivera Stonea. Stone je sice levičák jako hovado, ale v některých otázkách se mu nedá upřít jistá pravda. Určitě nelze všechno brát naprosto vážně a většina dílů slouží spíše jako podmět k zamyšlení. Zároveň Stone ukazuje americké činy v trošku jiném (nutno říci hodně kritickém) světle. Lidem, které baví historie nebo mají rádi (větší) špetku kontroverze, rozhodně doporučuji. ()

VictorMartel 

všechny recenze uživatele

Režisérův závěrečný optimismus nesdílím. Vcelku ale jeho pohled nabízí velmi zralé zhodnocení, jehož audiovisuálními prameny podepřená argumentace obstojí před otevřeným publikem. Světovým antikomunismem velebená demokracie „made in USA“ má vedle těch Stonem zmíněných nebo aktuálních (migrační krize) i jiné vroubky: zatímco sovětům se mnohem silnější Car-bomba nevymkla, Yankeeové způsobili testem Castle Bravo v roce 1954 největší jadernou katastrofu od svržení bomb v Japonsku, od II. sv. v. do poloviny 70. let bylo až 16 tisíc občanů - včetně dětí, mentálně postižených a vězňů - podrobeno pokusům s fysiologickými důsledky radioaktivity (článek Count of Subjects in Radiation Experiments Is Raised to 16,000 publikovaný k 20. srpnu 1995 v The New York Times), dnes je komercionalisovaný vězeňský systém a spousta nevyřešených sociálních otázek, především ohledně rasové segregace indiánů a černochů (a kdo ví, jak bude probíhat konflikt s hispánským prvkem, který má v polovině tohoto století představovat největší skupinu obyvytel Spojených států; srv. Kateřina Březinová - El imaginario chicano, Praga, Karolinum 2014), desítky milionů občanů závisí na potravinových poukázkách… Domácí ostudu pak „řeší“ tím, že deklaratorními provokacemi tlačí Rusy do mohutného přezbrojování. Sniper Nicholas Irving poukazuje i na systematickou selekci psychicky narušených adeptů vojenské služby, kteří by u nás měli problém projít základním vzděláním, ale po několikaměsíčním cvičení jsou z nich v normální vyrovnané válce sice nepoužitelní, zato při okupacích užiteční sadističtí „hrdinové“ (vzácně odhalené mučení a znásilňování ve věznici v Abu Ghraib; k existenci tohoto typu náboru promluvil i Václav Cílek v pořadu Jak to vidí... 30. 4. 2015). A v roce 2002 nás knihou The War Against the Terror Masters, hlásící se ke staré myšlence nietzscheánského „kreativního ničení“, chtěl uhranout neokon Michael Ledeen (pozoruhodně prorocky k ní kdysi přispěl Schumpeter svojí představou o demisi kapitalismu a z Frankfurtské školy bývá připomínán především Marcuseho text Jednorozměrný člověk; tyto konotace uvádím proto, aby bylo zřetelnější, jaké antipody - nesocialistického antikapitalistu Nietzsche, jednoho z theoretických „opravářů“ kapitalismu Schumpetera, socialistického antikapitalistu Marcuse a kdovíkoho Ledeena - tato metafysicko-geopolitická strategie spojuje). Podle dostatečně komplexní výpočtové methodiky je sociální stát USA 2. největší na světě, britský pak 5., zatímco z hlediska efektivity řádově úspěšnější Švédsko zde zaujímá až 11. posici (zdrojem je analysa OECD, resp. fiskální odborník profesor Jaroslav Vostatek, jenž s touto statistickou presentací vystoupil na přednášce konané k 200. výročí narození Otto von Bismarck při Institutu Václava Klause; zveřejněno na Youtube; tento výpočet totiž zahrnuje i zfixlovanými methodikami nezahrnované různými kathegoriemi neblahého sociálního stavu garantované daňové úlevy, jimiž se vyznačují uvedené anglosaské koncepce; osobně si myslím, že nadto může také významný ukazatel představovat míra efektivity daných mandatorních opatření, protože uvolňuje-li stát nízké přímé sociální dávky, pak i kdyby nepomáhal nepřímo zmíněnou cestou, může mít in summa mnohem vyšší sociální náklady v závislosti na POČTU takto potřebných, jelikož je prostě z mnoha důvodů, především v důsledku extrémní ekonomické nerovnováhy, dysfunkční, což koresponduje s faktem prvenství anglosaských států na Indexu zdravotních a sociálních problémů, jehož záviděníhodnou úroveň představují naopak sever Evropy, Benelux a Japonsko [odpresentováno 4. 5. 2015 na ČT24 v pořadu Fokus Václava Moravce/Chudí versus bohatí]). Tolika rozporuplných podob nabyl již anglosaský kapitalismus, že nadšenecké důvěře v jeho vnitřní harmonický kurs se už snad nelze ani smát. Ať ho reflektujeme v klasické formě asketického kalvinismu, zrod z něhož mu krajně redukcionisticky a ovšemže osobně předpojatě přičítal Weber a jehož naivní metafysiku asi nejlépe jak přímo ve spojitosti s kalvinismem, tak s odkazy na Franklinovo selfmademanství vylíčila Ossowska ve své knize Měšťanská morálka (česky vydáno v překladu Svatavy Navrátilové Praha, Academia 2012), nebo s ohledem na jeho podporu klerofašistických diktatur, popř. skrze jeho současný stav, kdy je politika kapitálu internacionalizována a generuje spoustu nevyzpytatelných externalit environmentálních, sociálních či kulturních, takže zneklidňuje jak levicovou, tak pravicovou část ideologického spektra, - vždy se nám tento liberalistický sociálně inženýrský experiment vytrácí z rozumného dohledu odkud silou peněz rozhoduje o politice, kultuře, o všem, bez veškerého heilování. Zbrojí se jako dosud nikdy, zbrojí se všude a stále sofistikovaněji, přičemž každému musí být zřejmá prostá rovnice, jejímž základním východiskem je omezený prostor, že čím více je zbraní, tím jsou blíže (tedy ochutnáme vlastní výrobu). Pouze národ Yankeeů je pořád stejně triumfalisticky zahleděný a navzdory obezitě, školství a věrohodnosti jeho tolikrát demaskovaných representantů přesvědčený o své výjimečnosti a odpovědnosti za svět. () (méně) (více)

Reklama

noriaki 

všechny recenze uživatele

Marně v tom hledám onu slibovanou kontroverzi. Historie Spojených států očima Olivera Stona není ani nijak zvlášť pobuřující, ani objevná. Trochu kritická, možná jdoucí proti oficiálnímu výkladu co se učí v amerických školách, ale pro Evropana prakticky normální. Základem je politický realismus, a zboření několika mýtů. A nějaké ty levicové tendence, pochopitelně. V prvních dílech se zatím projevily jen tím, že režisér uznal Sovětskému Svazu stěžejní úlohu v rozvrácení Třetí Říše, nepochybuji ale že v dalších epizodách budou čím dál častější, a stále méně stravitelné. ()

JoseBenes 

všechny recenze uživatele

Hodnotit je velice obtížné. Stone v některých dílech uhodí hřebík přesně na hlavičku, aby vzápětí svůj přesný úder shodil demagogií a přehnaným zjednodušováním. Nemyslím si, že třeba operace Pouštní bouře s mandátem OSN byla odmítnutím celosvětového míru ze strany G. Bushe st., problémy Iráku se datují už od Sykes-Picotovy dohody a ty dnešní jsou jenom jejím vyústěním, přičemž USA hrubě nezvládly poválečnou obnovu. Líčení Saddáma jako super diktátora je k smíchu, když jedním chemickým náletem dokázal zabít sto tisíc Kurdů...najde se toho dost. EDIT: Tak jsem právě zjistil, že Stone podporuje Putina, což nelze nijak ospravedlnit, a snižuju o hvězdičku. ()

CSSML 

všechny recenze uživatele

Seriály s větším počtem dílů mají jednu nevýhodu: když se mi prvních několik dílů nelíbí, dalšími již nehodlám ztrácet čas. Z boje amerických marxistů se sovětskými marxisty, zachyceného očima neomarxisty, jsem vydržel první díl a polovic druhého. Líčení boje amerických dobrovolníků proti frankistům, zde samozřejmě označovaných jako fašisté, ve španělské občanské válce bylo vskutku dojemné. Nejeden marxista jistě uronil slzu, jak byla tehdy pošlapána satanská trojice rovnosti, volnosti a bratrství. Není divu, že si Roosevelt se Stalinem rozuměli jak bratři (nejspíš lóžoví), když se Rooseveltův viceprezident ve svých projevech proti imperialismu odvolával na odkaz francouzské a říjnové revoluce. Proto byl také jedním z výsledků druhé světové války postupné odstranění kolonií zejména v Africe. Do jakého stavu prosperující kolonie upadly po odchodu imperialistů jsme dnes svědky – černoši se vrátili na úroveň primitivních kmenů, z níž se je zlý imperialisté snažili pozvednout, s tím rozdílem, že tentokrát nemávají oštěpy, ale samopaly. Jednou z mála kladných stránek dokumentu je, že s neskrývaným obdivem ukazuje, jak se Američané bili a bijí za rovnost, volnost a bratrství, rozumějte za demokracii. Nevermore. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (13)

  • Všechny titulky v seriálu ve stylu psacího stroje byly napsané fontem Bohemian Typewriter českého typografa Lukáše Krákory. (Narcius)

Související novinky

Oliver Stone hvězdou 48. MFF Karlovy Vary

Oliver Stone hvězdou 48. MFF Karlovy Vary

24.04.2013

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ocení Křišťálovým globem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii amerického scenáristu, režiséra a producenta, trojnásobného držitele Oscara… (více)

Reklama

Reklama