Kohout na víně 2

Dvaja ockovia a ich trampoty s dcérou, ktorá od prvého dielu povyrástla, a ďalším dieťaťom, ktoré už nie je ich spoločné. Príbeh je občas zabavný, ale často nie je, a skĺzava do prázdneho tliachania. Prípadne ešte horšie, keď deti rozprávajú neprirodzene dospelo a pridávajú perverzné vtipkovanie, to už bolo príliš. (30.01.2017)

Škoda, že postavy, které Til Schweiger sám sobě píše, jsou ve všech filmech jako přes kopírák, i když to o něm jistě mnohé vyjadřuje. Škoda, že není stejně dobrý scenárista jako herec a že příliš tlačí na pilu ve snaze být vtipný, přestože mezi řádky člověk najde spoustu pravdivých či hlubších momentů, které v té hlušině nezapadly. Za ty roky, co sleduju jeho filmy, jsem si uvědomila, že z trapnosti většinu příběhů z produkce Barefoot Films vytahuje krom příjemných soundtracků a sympatických herců jen a pouze Schweigerovo solidní charisma. A to je žalostně málo. (30.11.2013)

U prvního dílu jsem kameru na kokainu dokázal přežít (neskutečně rychlé střihy v jakékoliv scéně), dokonce jsem rozdýchal i naprosto otřesný soundtrack, klišé a totálně průhledný scénář, prkenně napsané postavy a tragický výběr herců....Co je však horší, je fakt, že druhý díl se vůbec nikam nepohnul a je to snad ještě větší utrpení, které má dohromady skoro dvě hodiny - napadá mě jedno slovo, které se k tomuhle snímku hodí a tím je ZBYTEČNOST. Tohle je pro silné povahy. (08.12.2013)

Nakonec se z toho vyklubal slaďák, ale takový, u kterého jsem se dobře zasmál. Kromě měnších vtípků jsem dvakrát brečel smíchy. Většinu táhne Til Schweiger a hlavně pak jeho dcerka (pro mě to je německá Chloë Moretz) – ta její mimika, spontánnost a pár celkem odvážných hlášek vzhledem k věku působí jak rozbuška. Druhý táta taky není (pokud jde o srandu, samozřejmě) k zahození. Takže rodinná porce zábavy ano, ale světoborný scénář ne. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh *** | hudba **** | humor *** | akce – | napětí – | pustil bych si znovu **** (05.02.2014)

Jste již namlsaní schématických, politicky korektních amerických rodinných komedií? Zkuste změnu od studených čumáků z Říše. Film, který vás přejede, jak Wehrmacht Polsko. Nástup, tedy prvních 20 minut, je konverzačně-situační Blitzkrieg, který je, nejen rychlým střihem, blízký francouzské komediální škole, střed filmu zvolní a rozvine frontu na více charakterových linek, aby si divák vydechl a nechal se ukolébat jako Stalin před Barbarossou a nakonec polní maršál Gud... eee tedy Schweiger svede všechny linky k očekávanému cíli. Jako velmi milé překvapení nakonec však nezakončí své dílo patetickým happyendem americké komediální školy, ani tragikomickým koncem školy české, ale prostou alegorií na happyend divákovi vnutí realitu, že život je takový jaký je, a pokračuje si dál po svém i přes plány naivních "generálů - plánovačů". Nutno dodat, že Schweigerovi funguje všechno. Charaktery, herci, chemie mezi nimi, scény staví nenuceně a nejde za neočekávaným zvratem za každou cenu. Hluchým míst je ve scénáři minimum. Na kameru, byť z počátku trochu divokou, se dá lehce zvyknout. Režii nic nechybí. Chemie mezi Schweigorvými funguje brilantně a malá Emma nám roste nejen do krásy, ale taky do herectví. Po tomto filmu musím i já uznat, že Til nám z akční mlátičky vyrostl do všestranného filmového umělce, který dokáže vymanit své filmy z omezení dané úzkým jazykově-kulturním prostorem německy mluvících zemí. Proto, i přes drobné nedostatky nemůžu jinak než doporučit a samozřejmě za pět. Viděno v originále se slovenskými titulky. (08.10.2013)