3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Dlhodobo sa vo voľnom čase zaujímam o dopad dlhodobého nedobrovoľného neštátneho pobytu na zdravie jedinca. Teda únosy, uviaznutia v divočine, poblúdenia v horách i poblúdenia mysle. Prípad dievčaťa, ktoré bolo akýmsi Priklopilom (nomen-omen) väznené v tajne vybudovanej izbe v podzemí súkromného domu vyše osem rokov, je v tomto zmysle zaručeným ťahúňom pre ľudí s podobným koníčkom. Od filmu som nečakal nič (uviaznutý kdesi v modrých číslach priemeru), dostal som skvelý kúsok. V duchu nových a dobre robených nemeckých filmov. To nie je výnimočná záležitosť, lež pravidlo. No a k obsahu? Mužov, ako Priklopil sú podľa mňa mraky. Najradšej by objekt svojho srdca vlastnili ako vec a tak s ňou aj zaobchádzali. Podľa zvrátenej vôle samca. Žiadna úcta, len ščekavé rozkazy, bitky a sex. To majú kompenzovať luxusnejšie vybavené sviatky s darčekmi. Takže, ak by aj chuderka Nataša nemusela znášať hrôzu nemožnosti stretávania s inými ľuďmi (okrem psychopatického únoscu s kinderstube - čo naznačuje správanie k matke i babke), tak mnohým iným ženám sa také ponižovanie, ako je ukázané vo filme, deje dnes a denne. A to legálne, bez akéhokoľvek únosu. (24.10.2021)

3096 dní je pozoruhodný životopisný film, který nás nechává nahlédnout do 8 let života nejznámější oběti únosu na světě. A toto právě přidává tomuto filmu na síle. Právě ten pocit, že to, na co se díváte, se opravdu stalo. Jak mladé verze Nataschy, tak dospělá verze jsou skvěle obsazené a odvádějí skvělý výkon. Celkově se tedy jedná o skvělý film, která stojí za to vidět. (20.11.2020)

Pravdepodobne jediný nemecký film, ktorý sa nesnaží zo všetkých síl napodobniť snímky anglicky hovoriacich krajín, ale ide si vlastnou cestou. Neskutočne silná atmosféra, ktorá vás vtiahne do prostredia filmu a to hlavne umocňuje fantastická kamera. Po zhliadnutí som mal naozaj zmiešané pocity a to len potvrdzuje fakt, aký je tento film silný a s akou silou pôsobí na psychiku diváka. Pre mňa je veľkou zaujímavosťou, že do filmu zasahovala aj skutočná Natascha Kapusch, u ktorej by som to vzhľadom k nábehu na posttraumatickú stresovú poruchu nepredpokladal. (12.06.2017)

Film, kterému dává plusové body společenská závažnost celého případu, je technicky i herecky na standardní úrovni, vztah dvou hlavních postav není mechanický a má svůj vývoj, ale tím vším mi při zpětném pohledu vážně chybí kontext - co tato událost udělala se společností, rodinami, státními institucemi, co předcházelo a následovalo, z jakých kořenů vyšla Priklopilova povaha... Chápu, že snímek nemohl natočit kdokoli a takhle si ho hlavní hrdinka asi představovala, ale ani jako zpracování skutečných událostí, ani jako dramatický tvar to není dostatečné. (29.03.2021)

----- "Bylo to jasné: Přežije jen jeden z nás ..." ----- Nadělil si neposkvrněnou hračku ... to aby nezůstal sám. Přesto ji považoval za méněcenného, nečistého tvora, kterého je nutné zlomit - a přetvořit v poslušnou, snadno ovladatelnou loutku. Neboť hlubšího citu nebyl schopný. Čeká vás depresivní drama, ze kterého mrazí. Škoda slabšího úvodu a kupodivu ne až tak emotivního finále. Jakoby si snímek v začátku nevěděl rady s pocity malé holčičky, jejíž zoufalství muselo být naprosté a zničující - poté, co se ocitla v podzemní kobce bez možnosti úniku. Zrovna tak zvláštně působí závěr - odosobněný a civilní. Jenomže ono je to těžké - mnohdy ty nejsilnější vnitřní bouře nejsou viditelné při pohledu zvenčí ... a šokové zvraty (ať už k horšímu nebo k lepšímu) často prožíváme s určitým zpožděním. Třeba i proto, abychom je vůbec vydrželi - abychom je ustáli. Takže za 4* ... pro Nataschu Kampusch. P.S.: 1) Zdá se, že za všechno zlo světa jsou zodpovědné matky ... neboť čas od času vychovají zrůdu; 2) Někdy si intenzivně přeju, aby existovalo peklo. (01.07.2014)