Wadjda

[48. MFF KV] Tento první Saudsko-arabský celovečerák ve mně zanechal velmi pozitivní dojmy. V zemi, která nemá kina ani kinematografickou historii, vznikl snímek, který se může svou kvalitou směle srovnávat se současnou evropskou produkcí. Parafrázi De Sicových Zlodějů kol, jež hlásaly festivalové glosy, bych v tom nehledal. Jde o výbornou komedii, která jemně balancuje s vlivem islámského oportunismu na život rebelující arabské teenagerky. Úžasný herecký výkon mladičké Waad Mohammed úspěšně vyvrací neorealistickou spekulaci. Sic hraný snímek se Wadjda svým vyzněním blíží francouzskému animáku Persepolis. Jeden z nejlepších filmů letošního festivalu. 82% (15.07.2013)

Ak by takýto film vznikol v Európe a bol by premietaný na festivaloch, asi by veľké nadšenie nezískal. Mám na mysli zápletku, gradáciu, predvídateľnosť, dramaturgiu atď. Ale predsa je to o niečom inom, ak sa dívame na veci, ku ktorým inak prístup nemáme a niečo nové sa dozvieme, respektíve si môžeme utriediť názory prezentované médiami. Plusom je fakt, že ak by niektoré veci vyslovil západniar, bol by považovaný za zaslepeného, kritika z vlastných radov je ale úprimná. No, takže ženy u Saudov. Majú síce zákaz k mnohým veciam, ale synovi vyberá manželku jeho matka a medzi štyrmi stenami mu môže aj sestra kľudne vynadať. Čiže ak je hlava rodiny muž a krkom žena, do určitej miery to platí všade. Decká sú zlaté, ich mamy a učiteľky milfovité, krajina jednofarebná. Pokiaľ decko vyhrá prachy, vie, že tie pôjdu do Palestíny, ale niektoré asi čítajú pravicovú tlač a vedia, že by išli na zbrane a radšej by si za ne niečo kúpili. Spoločnosť v Saudskej Arábii začína charakterizovať pokrok. 70% (21.02.2015)

Možná by k vykreslení situace stačil i věcný dokument, ale to bychom pak byli ochuzeni o sympatickou rebelku, toužící po omamné vůni svobody v zemi, kde o každý její slabý závan musí i malé ženy, jako je Wadjda, tvrdě bojovat... Sladkobolná pohlednice z jiné galaxie - ve stejném čase, na stejném místě. (16.03.2015)

Saudskoarabská kinematografie je pro mě neprobádané prostředí a tak jsem se po hlavě vrhnul do této expedice. A musím říct, že se výprava povedla a já si užil velice milý snímek. Příběh o nevzdání se svého snu i přes nekončící překážky se objevil na plátnech kin nespočetněkrát, ale tento byl podán tak nenásilnou (skoro se nabízí napsat neamerickou) formou, že jsem se hlavní hrdinkou sžil a držel jí celou dobu pěsti. Holt to ty holky muslimské moc lehké nemají... [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (08.04.2015)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)