Strach a hnus v Las Vegas

Na Strach a hnus v Las Vegas jsem se vyloženě těšil, protože to byl poslední kousek z Gilliamovy filmografie, který mi dosud unikal. O to rozpačitější byl výsledný dojem. Tedy aby bylo jasno, věřím, že režisér i obě hvězdy v hlavních rolích si to náležitě užívali a bavili se tak, jako možná nikdy po dobu své dlouhé kariéry, jenže když se baví štáb, nemusí to znamenat zábavu pro diváka. Tenhle film je jeden předlouhý několikadenní halucinogenní trip dvou chlápků, co si rozhodli udělat výlet do města hříchu s kufrem plným drog. Je snímaný z pohledu feťáka a navíc takovým tím "free cool" stylem, který bych čekal spíš od nějakého výrobce reklam, který si odskočil k hranému filmu. Halucinogenní scény posloužily Gilliamovi k jeho oblíbeným surrealistickým výjevům, takže můžeme sledovat, jak se okolí feťáků hemží osobami, které se promptně mění ve všelijakou havěť. Bohužel film prakticky rezignoval na příběh a obě postavy mají v podstatě nulové charaktery, které se nikam neposouvají a nevyvíjejí. Termín, který mě pro tento film napadá, je stereotyp a z něj plynoucí nuda. Mohl bych mluvit o tom, že Strach a hnus má dost problematické morální poselství, které zní "sjíždějte se, jak dlouho chcete, ono vám to projde a zažijete při tom spoustu legrace, zfetujete mladou holku a užijete si s ní, co hrdlo ráčí, a neptejte se, co bude zítra". Kdybych byl drogový dealer, považoval bych tenhle film za sympatickou dvouhodinovou reklamu. Ale ani pohoršení ve mě tenhle kousek nevyvolává, opravdu mě spíš unavil a i když mu neupírám pár zábavných momentů, které se spíš pojí s tím, jak je snímek v epizodních rolích obsazený, než s kvalitou nějakých gagů nebo komičností postav, celkově to je pro mě bezkonkurenčně nejslabší Gilliam někde na pomezí jedné a dvou hvězdiček. Celkový dojem: 30 %. (22.04.2012)

Feťácká psychedelická odysea. Když pominu jakýkoliv příběh či nějakou snahu o něj, výsledek je docela dost velký úlet, který jednu chvíli baví svou bizarností a druhou nudí svou stereotypností. K nepoznání změnění Johnny Depp a Benicio Del Toro jezdí od místa k místu a naprosto (podle mě) bezmyšlenkovitě zasahují do různých událostí a prožívají těžko vysvětlitelné situace (aneb co když se někdo vzbudí s ještěřím ocasem:). Ještě do nich vstupuje mnoho vedlejších postav, které nemají v ději žádne opodstatnění či úlohu. Krom této absence, ale musím pochválit velmi efektní znázornění působení drog na člověka, které opravdu vyvolávají úzkostlivý pocit a jsou velmi autentické. Plus šílené výkony hlavních představitelů a VÝBORNÁ hudba, díky níž jsem dokonce uvažoval zvednout o jednu hvězdu. Nakonec jsem ale čekal nějaký myšlenkovější přesah či vysvětlení, že celý film měl vlastně nějaký smysl a chtěl něco sdělit. Nesdělil, jen ukázal... (05.04.2009)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

O čom to kurva bolo? Niekam išli, zhulili sa a nedošli...To je asi celý príbeh v skratke, inak sledujeme sfetovanú dvojku a ich výpady a úlety a v podstate sledujeme čokoľvek, čoho je sfetovaný človek schopný i neschopný. Ťažko hodnotiť takýto film, keď čakáte film, teda myslím aspoň s nejakým príbehom a dostanene obyčajné sfetované nič...Herecky všetci ok, pravdepodobne rozdávali fet priamo na placi, ale film je pre veľmi zvláštnu skupinu divákov. Nechápem ako si toto niekto môže dať medzi obľúbené filmy. Je to film z kategórie, ktoré stačí vidieť raz v živote a nikdy viac. Opakovane si to môže dať len veľmi divný človek...40%. (17.05.2018)

Tento snímek mi bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte) nesedl. Snažil jsem se ho brát tak-jak-je, bavit se z něj, "poučit" se z něj, pochopit ho. Nic nepomáhalo. Film jsem dokonce vypnul a vrátil se k němu za pár dní; a to ve víře, že prozřu a konečně pochopím jeho sílu, hloubku a neskutečnou zábavnost nic se však nezměnilo skutečně nic. Poznámka: Film imho dostatečně dobrý do archívu DROP-IN; všichni na odvykačce by se mu však měli vyhýbat velkým obloukem. ;o) (07.09.2003)