Král rybář

Musím se přiznat, že tenhle film mi dlouho unikal a to vlastně jen proto, že název ve mě evokoval, že půjde o nějaký rybolov. Vážně! A to se mi tak zaklínilo v hlavě, že jsem o něj nestála ani potom, co jsem byla důrazně upozorněna, že se v něm ryby chytat nebudou a že Bridges a Williams a bla bla bla. Trapas, co? Tak teď, když jsem to proflákla, můžu směle říct: jsem ráda, že jsem si na Gilliamův "pohár vody podané, když je žízeň" počkala. (27.10.2006)

Neda se rict, ze bych z tohohle filmu byl naprosto hotovej, to me vic dostali jiny Gilliamovo kousky, ale i tak se jedna o vyjimecnej pocin. Pribeh je originalni variace na celkem provareny tema, tady navic s naprosto perfektnim scenarem. Navic to je trochu ladeny do fantasy, takze tu je zajimava stylizace, paradni ohnivej rytir a hlavne typicka Terryho uchylacka kamera. Plus tu je super hudba a diky tomuhle vsemu dohromady ty dve hodinky utecou fakt svizne. A to jsem se jeste nezminil o naprosto dokonalejch hercich. Williams a Bridges podavaj jedny z nejlepsich vykonu, az clovek nevi, kdo z nich hraje lip a na koho se zamerit, protoze se skvele doplnujou a nijak se navzajem nerusi. No a za zminku jeste stoji nesikovna Amanda Plummer, ktera me obcas fakt pobavila. Jako celek je film fakt excelentni smes romantiky, drama, fantasy a komedie, ale jak uz jsem psal, mam radsi jiny Terryho filmy. (09.07.2008)

Každý sebestředný posera by měl vyfasovat svého Robina. Šrámy, ty, které se nehojí, si zaslouží co nejvíce dirigentů a co nejméně porouchaných sboristů chórové úpravy písně How About You, uzavírající Giliamovo dobrodružné podivno. Nejlépe v poměru nekonečno ku nule. A Bridges by měl přestat funět a mlaskat, proboha. (21.08.2011)

Forgive me, Terry, že jsem tenhle Tvůj vynikající snímek tak dlouho přehlížel. Pochválit si zaslouží všichni herci (v hlavních i vedlejších rolích), režie a typická gilliamovsky fantaskní stylizace (není to sice takovej úlet jako třeba Brazil, ale pár scén, kde se v tomhle směru vyblbli, se zde najde). Jeden vážnej problém ale s Králem rybářem mám. A to poslední půlhodinu, která ten film v mých očích prostě degraduje. Telefonátem, v němž se Jack dozvídá, co se stalo po té nezapomenutelné večeři, to klidně mohlo skončit. Sice by se tím úplně změnilo vyznění celého snímku, ale já osobně bych byl mnohem spokojenější. Respektuju, že se tvůrci uchýlili raději k takovému závěru, k jakému se uchýlili, ale určitá pachuť zklamání z něj tím ze mne nezmizí. (01.09.2009)

Nemohu zazdít fakt, že Terry Gilliam je zručný filmař, obohacující diváka svým zvláštním, fantaskním viděním světa, které mívá nezřídka i hlubší myšlenku. Co mi vadí, je způsob přehánění, jako kdyby chtěl všechny své postavy, náměty, pointy, zvraty, reály i vize (které by samy o sobě mohly být i geniální) vměstnat do jednoho projektu, přitom by se na nich dalo slušně vystavět filmů několik. Důsledkem je všeobecný zmatek, kdy například pochopím, proč je Parry blázen jako když vyšije, ne tak už jeho nenadálý obrat, kdy oděn v bílém distingovaně klábosí u večeře. Nejhůř stravitelná však byla groteskně přemrštěná postava Lýdie, která, krom svých mindráků, nezažila žádný hlubší zásah do psychiky - přehrávaná Amandou Plummer si často počínala ještě cvokatěji, než hlavní cvok. Abych jen nerýpala, výčitkami mučený hrdina v podání Jeffa Bridgese byl skvělou volbou a jediným důvodem, proč vydržet do uklopýtaného konce. Škoda, že totéž neplatí o Robinu Williamsovi - "kterého nemohu vystát a jehož ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy" - stejně, jako uživatelce Mi Nü-Chai, jejíž slova jsem si s dovolením vypůjčila - líp bych to totiž nevyjádřila :-) (03.10.2009)