Oculus

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)

V dobe, keď horory skoro vôbec nefungujú a mám pocit, že prichádza jeden hrozný horor za druhým som sa dostal k tomuto filmu a musím povedať, po dlhej dobe som mal konečne film, ktorý mi priniesol potrebný strach atmosféru a zážitok, ktorý som chcel vidieť. Veľa kvalitných tichých momentov, nikdy sme nevedeli čo je skutočné a čo sú len triky zrkadla a výsledok je jeden skvelý skvelý film, na ktorý asi tak skoro nezabudnem. Dúfam, že si k nemu viac ľudí nájde cestu a odpútajú sa od všetkých hororových nezmyslov, ktoré teraz vznikajú. Herci sú skvelí, atmosféra je skvelá, príbeh je relatívne kreatívny a dobre spracovaný, je zaujímavé sledovať minulosť a súčasnosť zároveň... podľa môjho názoru, čeknite si ho, ak ste to už nespravili. (18.02.2015)

Trapné. A zároveň i hrozně smutné. Ve filmové branži totiž neexistuje moc horších věcí, než nechtěně směšný horor. Načež zásadní problém snímku vidím už ve skutečnosti, že tak odporně nevkusné zrcadlo si zaslouží upálit na první pohled, a ne koupi... Nebudete se bát. Budete se smát. A s těmi prvoplánovitými lekačkami už jděte taky laskavě k šípku. (15.06.2014)

"Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi..." Ak by som mal Oculus charakterizovať jedným slovom, bolo by to: znepokojivý. Mike Flanagan si zahráva s niečím, čo by mal radšej nechať na pokoji. Reklama bola v tomto prípade trochu klamlivá - či už sa jedná o plagáty alebo trailer. Zároveň však nimi Flanagan dokonale mystifikoval a ukryl svoje hororové dielo, ktoré rozhodne nie je ďalším z zástupu pásových duchárskych hrôz, ktoré nám Američania (a nielen oni) tak radi podstrkujú. Nie že by niektoré neboli dobré, ale každý kúsok vybočujúci zo stereotypu je príjemným sviežim vánkom v žánri. Ale ono vlastne ani Oculus ducharina nie je, však? Len zopár strašidelných momentov, ale naopak pôsobivá práca s neistotou diváka, ktorú Flanagan neustálym striedaním časových rovín a manipulácii s predstavami postáv len stupňuje až do bodu, keď už po vzore Lost Highway alebo Cronenbergovho Existenz netuším, čo je pravda a čo len ďalšia z rady ilúzií. Alebo je to len výplod chorého mozgu. Tak si, divák, vyber, pretože ja osobne už pochybujem aj o tom, že to celé bolo skutočné a že sa záver skutočne stal tak, ako som ho videl. Ako môžem veriť vlastným zmyslom, keď mi Flanagan ukazuje, ako ľahko sa dajú oklamať? Ale preč z hypotetickej roviny - je to jednoducho pôsobivý zástupca strašidelného žánru, ktorý sa nesnaží vydesiť, ale zneistiť a prekvapiť. čo skvele funguje, pretože v niektorých okamihoch je ďalší vývoj deja absolútne nepredvídateľný. Postavy a herci mi zo začiatku úplne nesadli, ale s každou ďalšou minútou som k nim cítil stále väčšie sympatie a fandil som im. A hlavne potešila Katee Sackhoff, ktorá upútala moju pozornosť už v minuloročnom Riddickovi. Ešte by sa tu dalo polemizovať na inú tému, a tou je symbol zrkadla, ktorý v kinematografii zohráva podstatnú rolu ako reflexia reality a skutočnosti, zatiaľ čo tu je reprezentáciou manipulácie s ňou (oba tieto motívy film zdieľa s Občanom Kaneom - no poteš, keď človek chce, nájde aj takéto záludné asociácie). Ale to už prenechám iným, na obsiahlejší komentár momentálne nemám čas. Zostanem pri tom, že som príjemne prekvapený. 80% (02.06.2014)

Sympatická hororová záležitost, jež není nikterak originální a její konec odhadnete již po patnácti minutách. Solidní atmosféra to ale vynahrazuje, propojení dvou časových linií po většinu času funguje na jedničku a na rozdíl od většiny kolegů se zde režie nespoléhá na očekávané a trapné lekačky. Jen škoda, že ke konci už se to Flanaganovi až příliš vymkne z rukou a divák má co dělat, aby se v tom guláši událostí vůbec orientoval. Stále ovšem jeden z těch lepších hororových kousků poslední let. A Karen Gilian chci doma. 70% (24.06.2014)