Očista

Estónsko je krajina krvi, násilia, štátnych prevratov a ťažkej driny i chudoby. Je tu spomenutý fašizmus i komunizmus a tak sú tu vypočúvania, skrývania a jasné, že aj popravy. Je tu silno vyobrazené, v akej ťažkej dobe sa nachádzal estónsky ľud. Film vie držať diváka v neistote, súcítil som s niektorými postavami a neboli mi ich osudy ľahostajné. Každý bojuje za to čo si myslí, že je správne a aj keď sa vás pokúsia zlomiť, vás to ešte viac ženie k odhodlaniu prežiť. Sú tu aj ideológie a vymývanie mozgov komunistického režimu. Film je dramatický, ma viaceré vypäté scény a je tu veľa neprávosti. Určite si 4* zaslúži. (22.04.2016)

História žien dlhé roky lámaných a ovládaných pomocou strachu a násilia v mrazivom severskom podaní takpovediac naporcovaná, zhrnutá dohromady a podstrčená nepríliš rozmaznávanému európskemu divákovi, odchovanému na súčasnej "špinavej" produkcii starého kontinentu tvorenej nepríjemnými snímkami ako Uno či Neznáma (ktorá je tematicky príbuznejšia rozpitvávanému subjektu) - teda mne. Výsledok sa môže pochváliť absenciou aspektu prvoplánovosti, v súčasnej kinematografii takmer neprehliadnuteľného, umným surovým podaním príbehu, ktorý sa nesnaží šokovať, ale ukázať fakty v jasnom svetle. Príbeh babky a vnučky, oboch týraných a zneužívaných v dvoch rozličných storočiach a historických obdobiach, ktoré sa postavia svojmu osudu a minulosti, aby sa s nimi konečne vyrovnali, postavili sa na vlastné nohy a získali slobodu. 120 minút depresie, násilia, sugestívnosti a žalúdočných vredov, skvele zrežírovaných a umne zahraných (fínska Uma Thurman je TOP). Možno len miestami pridať na tempe, odstrániť trochu výplňovej vaty a voilá. A aby som bol objektívny, jeden prvoplánový prvok zostáva - krásne melancholická, náladová hudba. 80% (20.01.2014)

Film je krásnou otázkou dvou dob, divokých 90. let a stalinismu. Nikdy by mě nenapadlo tyto dvě doby nějak spojovat a ono přeci jenom nějak jde. Byl to nejspíš můj první estonský film, i když ve finské koprodukci, jelikož, co jsem slyšel, tak estonské filmy nejsou nějak valné úrovně. Nejspíš je bude držet nad vodou právě zahraniční spolupráce. A zrovna tady se to nejspíš povedlo. (16.01.2017)

Bylo to podobně příjemné jako když člověk zároveň šlápne na LEGO, malíčkem druhé nohy kopne do rohu skříně a prsty ruky si skřípne do dveří. Sice to mohlo být o kousek kratší, ale pořád to bylo dost sugestivní a záživné, takže jsem se nudil jenom místy. Člověk si až říká, jak jsme se tady za komančů měli oproti Pobaltí skvěle. 80% (06.04.2017)

Patrně nejbrutálnější snímek letošního ročníku festivalu není ani přes početné, občas na hraně samoúčelnosti balancující obrazy násilí nesnesitelně náročným kusem. Dvě časové roviny vyprávění vzdálené od sebe více než půl století se nerušivě snoubí a vytvářejí opravdu silný zážitek. Tam, kde by se leckdo spokojil s pouhým náznakem, Antti Jokinen otevřeně šokuje. Na tenhle krvák každý nebude mít žaludek. kult pro Cinema Mundi, 2013. Trochu klaustrofobie a voyerismu, hodně řezničina, která někdy zastiňuje nebo přetváří i tak silný dojem. Velká porce erotiky, která se ale topí v modřinách, moči a krvi. Silný a pro mnoho diváků jistě otřesný zážitek. (05.03.2013)