Očista

Patrně nejbrutálnější snímek letošního ročníku festivalu není ani přes početné, občas na hraně samoúčelnosti balancující obrazy násilí nesnesitelně náročným kusem. Dvě časové roviny vyprávění vzdálené od sebe více než půl století se nerušivě snoubí a vytvářejí opravdu silný zážitek. Tam, kde by se leckdo spokojil s pouhým náznakem, Antti Jokinen otevřeně šokuje. Na tenhle krvák každý nebude mít žaludek. kult pro Cinema Mundi, 2013. Trochu klaustrofobie a voyerismu, hodně řezničina, která někdy zastiňuje nebo přetváří i tak silný dojem. Velká porce erotiky, která se ale topí v modřinách, moči a krvi. Silný a pro mnoho diváků jistě otřesný zážitek. (05.03.2013)

Jak vidno, do velmi zvučné rodiny severské kinematografie začíná pomalu, ale jistě pronikat i nevelká estonská kinematografie. Po několika úspěších v čele se syrovým dramatem Klass se minulý rok spojila s Finskem, aby ve snímku Očista podrobila reflexi nedávnou minulost země. I když se srovnání stalinského teroru během okupace země za druhé světové války a současného problému obchodu s bílým masem může jevit jako přehnané a povrchní, snímek velmi rychle přesvědčí o opaku. Setkání dívky na útěku před nebezpečnou mafií s její příbuznou v dobrovolné izolaci po zradě svých nejbližších přináší ve vypjatých střetech a dialozích bolestné a velmi intenzivní vzpomínky. Osud mladé dívky šokuje svoji explicitností a nekompromisním řešením, ještě zajímavější a mrazivější je ovšem životní směřování staré ženy, u níž se spojila zášť vůči manželství vlastní sestry s nesnesitelným pudem sebezáchovy. Zaprodala se moci z osobních pohnutek a tím se jí podařilo zničit vše, o co usilovala. Radikální řešení krajních situací, z nichž není úniku, se ukáže být společným "traumatem" obou žen, které nacházejí po hluboké nedůvěře porozumění a to stvrzuje poslední brutální čin, který nemůže následovat nic jiného, než v titulu zmíněná očista a vykoupení. Dějově i významově bohatý příběh nepřestává klást provokativní otázky, jde v analýze až do důsledků, před nimiž by mnozí obrátili zrak jinam. Vše podává v silně naturalistické podobě, která spojuje skandinávskou drsnost i zádumčivost s nekompromisním nábojem vrcholných sovětských válečných filmů. Pokud v současných filmech hledáte nepříliš častou hlubokou sondu do morálně nejednoznačné a přesto charismatické postavy a jste ochotni s ni hluboce prožívat všechna životní rozhodnutí, nejhlubší možný pád a již zmíněné vykoupení, tenhle snímek vám vše nabídne plnou měrou. Jeho očistný charakter totiž ve své sugestivnosti neplatí jen pro charaktery, ale i pro diváka samotného. A je to opravdu silný a ojedinělý pocit. (Cinema Mundi 2013) (03.03.2013)

Emocionálne ladený príbeh dvoch žien, ktorý nikoho nenechá chladným. Život sa s nimi nemaznal a obe si prešli neľudským týraním a ľudskou krutosťou. Cesta za vykúpením a očistou nebýva ľahká a nie je súdená každému.... Obsahovo naozaj silné, desivé a bezútešné, atmosféra typická severská - ponurá a chladná. To všetko sú atribúty, ktoré mám na drámach najradšej, preto u mňa veľká spokojnosť. 85/100 (14.08.2014)

Spočiatku sa ukazovalo, že to bude film o drsných praktikách v obchode s bielym mäsom. Lenže Očista má aj ďalšiu dejovú líniu, obsahuje vlastne dva príbehy, ktoré sa neprelínajú v čase, ale prekvapivo spolu súvisia. Kompozícia je naozaj precízna a dômyselná. Príbeh v minulosti sa odohráva v časoch bojov tzv. lesných bratov proti červenej armáde v Pobaltí (1945 - 1953). V Estónsku bol ich odpor potlačený až v roku 1978. Historické fakty však nie sú okaté, nevtierajú sa, iba povstávajú na pozadí. V popredí je príbeh o dvoch sestrách, o zrade, neopätovanej láske, o vine a treste a o policajných represáliách. Silný, otrasný, ktorý sa zarýva pod kožu. Expresívny záver mal byť očistný: pre postavy určite, no nie som si istý, či aj pre divákov. (10.03.2013)

Film, který mimo jiné ukazuje, že svině i oběti jsou vždycky na všech stranách.. Mrazivá syrová záležitost, jakou jsem od seveřanů očekávala. Co jsem ale nečekala byly emoce, kterými Puhdistus přetéká. Dívka obětí obchodu s bílým masem versus žena, která zažila stalinský teror - téma mluví za sebe. Mimo mi však připadá komentář o tom, že "hlavní hrdince musíme fandit", protože to v podstatě byla jen žena posedlá manželem své sestry. A od toho se všechno dění - jakkoli hrdinsky mohlo vypadat - odvíjelo. Nešlo o nic než touhu po zakázaném ovoci, nezdravou obsesi a skrytý hněv deroucí se na povrch. Příliš obdivuhodného na tom nevidím, respektive ne na skrytém úmyslu za tím vším a konečném důsledku. Naopak, nesympatie k hlavní představitelce jsou v podstatě mým jediným problémem s filmem. Také se příběh mohl více věnovat Zaře, když už měl dvě hodiny. Puhdistus je i tak nezapomenutelným silným zážitkem, který jen tak nevymažu.. (03.05.2014)