Kobieta samotna
A Lonely Woman
Osamelá žena
A Woman Alone
Kamera:
Jacek PetryckiHudba:
Jan Kanty PawluśkiewiczHrají:
Maria Chwalibóg, Bogusław Linda, Paweł Witczak, Ryszard Kotys, Jerzy Trela, Krzysztof Zaleski, Bohdana Majda, Sława Kwaśniewska, Andrzej Mrozek (více)Obsahy(1)
Bezprostředně před emigrací v roce 1981 stačila Agnieszka Hollandová ještě v Polsku dokončit snímek Osamocená žena. Ten sice vznikal v období „revolučních" událostí let 1980-1981, tedy v době plné nadějí a očekávání, přesto byl jedním z nejčernějších pohledů na polskou realitu přelomu 80. let a jedním z nejdepresivnějších příspěvků kina morálního neklidu. Kvůli následnému vývoji událostí - porážka Solidarity a nastolení výjimečného stavu - se do kin dostal až v roce 1987 (do té doby se promítal pouze neoficiálně na ilegálních VHS kopiích).
Snímek vznikl na základě scénáře, který režisérka napsala společně s Maciejem Karpińským. Pojednává o listonošce Ireně (skvělá Maria Chwalibógová), ženě ve středním věku, jež žije s malým synkem Bogušem v nuzných podmínkách nevlídného bytu. Až naturalisticky ztvárněná stísněnost malého pokoje, který je zároveň kuchyní, ložnicí i koupelnou, umocňuje nejen existenční nejistotu hrdinky, ale zároveň evokuje i její duševní úzkosti. Tato žena je opuštěná okolím a žije svými denními starostmi, mezi něž patří vedle tragických životních podmínek a doslovné nuzoty také neustálé spory se sousedy i nadřízeným v práci, který si každodenně vychutnává šanci bezbrannou ženu ponižovat. Nejhorší je ovšem samota, k níž je jako svobodná matka odkázána. Určité vysvobození nachází ve vztahu se stejným ztroskotancem, předčasně penzionovaným horníkem Jackem (jindy atraktivní Bogusław Linda zde vytvořil dokonalou kreaci psychicky narušeného invalidy). Oba hrdinové zoufale touží nalézt alespoň trochu citu a štěstí. Aby mohla Irena společně s novým přítelem uskutečnit svůj sen - utéct z nevlídné reality pryč, kamsi na Západ - spáchá hned několik zločinů: ukradne peníze, které má doručit důchodcům, a dokonce opustí svého synka. Útěk s nic netušícím Jackem nepodnítilo milostné vzplanutí - existenciální nutnost, touha vybřednout ze sociální nejistoty, nesvobody a ponižování převažují nad mateřským citem a morálním postojem hrdinky. Sama si to uvědomuje, proto tak často hovoří o smrti jako o jediné možnosti vykoupení. A snímek postupně graduje v tragické vyústění…
Hrdinové filmu jsou opuštěni nejen druhými lidmi, ale i Bohem. Režisérka jim (ani divákům) v tomto špínou překypujícím příběhu (autenticitu umocňují nejen relativně civilně pojaté herecké výkony, ale i dokumentární kamera Jacka Petryckého či vhodné lokace a výběr prostředí) neposkytuje potřebný optimismus. Snímek lze vnímat jako výraznou obžalobu socialistického systému, ale také jako obecný příběh o beznaději, jenž může promlouvat k divákům skrze čas i prostor. Což dokazuje i jeho uvedení na počátku 90. let v jugoslávské televizi, které vyvolalo - právě kvůli výše zmíněné bezvýchodnosti - velkou vlnu hysterie, a dokonce i několik pokusů o sebevraždu.
(Letní filmová škola)
Recenze (8)
Tohle je čistokrevná deprese, na kterou nejsem od Agnieszky zvyklá. Bezvýchodná situace matky samoživitelky bydlící v šopě, která marně hledá kdekoliv na světě někoho, kdo by se za ni postavil, plyne v rutině šedého života, až narazí na podobně osamělého muže. Spolu pak dokonají dílo zkázy. V Kristových letech natočila nejvýraznější polská režisérka nesmírně kompaktní trudomyslnou výpověď o stavu polské společnosti na počátku osmdesátých let. Napadá mě snad jen srovnání s Lelouchem, který také v tomhle věku dokázal natočit velice zralý film, případně s jejím spolužákem Menzelem, který už měl doma sošku slavného plešatce. Odhlédnu-li od kvalit samotného filmu, je pro mě zajímavé i srovnání stavu mezi tehdejším Československem a Polskem. Pochybuji, že by si u nás někdo dovolil před cizími lidmi otevřeně hovořit o emigraci. Na druhou stranu PLR dle tohoto snímku vstupovalo do poslední dekády své existence s frontami na vše, s tragickým nedostatkem bytů a především s přídělovým systémem. Takhle špatně jsme na tom nebyli, Poláci evidentně opravdu neměli co ztratit, za velmi zajímavé považuji i to, že pro ně bylo vysněným rájem NDR. ()
Silné psycho - drama, které se Anežce opravdu moc povedlo. Její režie mne většinou nezklame. Ponurá atmosféra doby, bezvýchodnost pro hlavní hrdiny. Klobouk dolů před tvůrci i před vždy vynikajícím hercem Lindou. Takhle mladého jsem ho ještě hrát neviděla a byl naprosto skvělý. Prostě talent. Kéž by TV filmy byly vždy takto vydařené. ()
Tedy jestli toto je TV film, pak si asi tu bednu zas pořídím. (jen aby ho tam pak dávali! :-/ ) Ač velice depresivní film s velice realisticky zobrazenými podmínkami na počátku osmdesátých let v socialistickém bloku - naprosto to odpovídá tomu, co mi vyprávěla má mamka o této době (narodil jsem se právě v roce natočení tohoto snímku). Ač točeno takřka "online", tedy politicko-společenské pozadí bylo žhavě aktuální. Navíc se autoři nebojí kritického pohledu na obě strany a divák tak rozhodně nemá šanci získat pocit, že je jakkoliv manipulován (růžové brýle A. Hollandové rozhodně nehrozí). Vynikající psycho-drama, které vám pomůže znovuuvědomit si krásu (naší) doby. Vývoj totiž zdaleka není k horšímu - naopak - pokrok zasáhl i sociální oblast velice znatelně. Stačí se podívat na libovolný film o druhé světové válce, pak o čistkách let padesátých a následně i tento film srovnat se současností a rázem vám to vleje dost optimismu do žil! Viděno na LFŠ Uherské Hradiště 2012. ()
Socialistický realismus nikoli, socialistická realita ano. A když se k fyzické realitě ještě přidá psychická realita (viz "Reálno" Jacquese Lacana, který uvádí jeho "převládající funkční období" na léta 1964-1980, tedy dobu, kdy se odehrává i tento film), pak je vytvořena živná půda pro pro všechno to, co jsme v tomto filmu viděli: samota, bezmocnost a z nich vyplývající touhy, představy a fantasmata. Pozn. 1: Mulosz ***** se ptá, jak mohla Agnieszka Hollandová po tomto fimu natočit "Jánošíka"? Odpověď je snadná - známe přece poslední filmy Jakubiska nebo Menzla: senilita. ()
Nechápu, jak to, že jsem se k tomuto filmu nedostal dřív. Tak vysoce překračuje kvalitativně tehdejší středoevropskou bídu, až je tomu těžké uvěřit. Epické postavy všech hlavních hrdinů i finální gradace, na kterou jsme zvyklí z nejlepších děl západní kinematografie, k němž se Hollandová se svým snímkem zcela poprávu zařadila. Boguslaw Linda mě naprosto rozkopal - výtečná role už od první vteřiny. ()
Reklama