Fruitvale

I příběh trestaného černocha, který prodává drogy, fláká práci a rodinu, i takový se dá vystavět jako mučednický příběh. Dalo by se říct: "zemřel jak žil", takže když se halvní hrdina nachomítne k výtržnostem v metru a stane se obětí neštěstí, nikoho to vlastně ani nemůže překvapit. Film je bohužel zpracován zančně nemastně a neslaně, takže zatímco Oscar Grant zapomenut možná nezůstane, snímek oněm určitě ano... (28.08.2014)

Víme, co se stane, už v úvodu. Pak začíná film - v podstatě vyprávění toho, jak vypadal jeden den jednoho černocha, který...film má poměrně velkou reklamu...a já se ptám proč? Co je na něm tak zajímavého, jedinečného? Jasně, je to natočeno bezchybně, herecké výkony jsou dobré, hudba taky...nicméně takových filmů je prostě dvanáct do tuctu. Ničím nevybočuje, nic zajímavého Fruitvale Station nesděluje, kdyby to byl opravdu dokument, možná bylo lépe...takhle ztráta času a filmového materiálu. (04.07.2013)

A safra další za každou cenu dojímavá story o chudákovi černochovi co v tý zlý Americe dostal co proto. Takže sorry, že se nad tím nerozpláču. Jediný co oceňuji je to docela realistický ztvárnění Amerických polišů který budou asi solidní partička vypatlanců co se v duchu hesla pomáhat a chránit nezastaví před ničím.35% (21.04.2014)

Naprosto nesouhlasím s názorem, že se tlačí na pilu, jak hledět na rasovou problematiku. Žádné násilné vnucování pohádky o napravení padlého jsem nezaznamenala ani vteřinu. Naopak byl nám předložen skutečný obraz rasismu, jaký platí v Americe dneška. Není nic nového, že je stále na pořadu dne, viz barevná pracoviště, nemocnice, komunity atd., ale je rozdíl rasismus tiše snášet nebo hlasitě tolerovat anebo jít mu naproti zneužitím pravomoci veřejného činitele. Takhle právnicky bych definovala hlavní myšlenku snímku. Mimochodem smutné ale bez slz, i když se klučina (velmi mladý) ve svém životě plácal jak uměl, přesto měl naději na slušný život. Kdyby alespoň bylo učiněno spravedlnosti zadost, což nebylo a nebude. (06.01.2014)

Když se v Americe řekne nahlas "nigger", tabu je prolomeno a začne téct krev. Třenice mezi bělochy a Afroameričany je v USA stále ještě žhavým tématem; rasismus pobublává těsně pod povrchem a čeká na jakoukoliv prasklinu, aby mohl rozpoutat peklo. S magickými slovy "stalo se" mohl Coogler zajít mnohem dál - mohl ždímat city ve velkém stylu, mohl ze snímku udělat hollywoodskou bitvu mezi "hodným bělochem" a "zlým černochem", ale ovládl se. Tíživé ticho, krvavé sáčky od transfuze, prokreslené postavy, náhlý přechod od každodenního protloukání k nezvladatelnému peklu. Bylo to tíživé, reálné a dle mého soudu tisíckrát uvěřitelnější než kupříkladu doják o tsunami Nic nás nerozdělí. Za Cooglerovou prací totiž cítím víc než jen touhu vymačkat slzy a dojetí - cítím snahu sdělit světu, že rasismus je stále ještě hluboká vráska na americkém čele. A že i v té sladké a svobodné Americe se stále ještě zametají věci pod kobereček. (03.07.2013)