V říši Stříbrného lva

V říši Stříbrného lva přímo navazuje na předchozí májovku Divokým Kurdistánem stejným duchem. Naivita je zřetelnější a každou chvíli se soupeřící strany na výsluní ochranné vladařovy ruky střídají. Jihošpanělské hory, skalní útvary a pouštní části jsou působivou kulisou pro zidealizovaný příběh s chlapeckou vůní po královském dobrodružství romantiky dálek, panenské přírody, tajuplného nebezpečí a upřímného a čestného postoje na straně spravedlnosti a dobra. Celý ten dětský dobrodružný svět z knih a představ ožívá a s nostalgickou hřejivostí přináší přenesený pocit uspokojení. Pro zábavu a odreagování je to ideální filmový výtvor. Hlavní postavou příběhu je samozřejmě aktivní bojovník za spravedlivý řád světa Kara ben Nemsí (velmi příjemný Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Po jeho boku stojí věrný a spolehlivý německý ovčák a oddaný přítel Hadži Halef Omar (sympatický Ralf Wolter), trpící zuřivými návaly povýšeného vychloubání. Třetím hrdinou na straně dobra je Ahmed el Corda (zajímavý Gustavo Rojo s hlasem Michaela Chevaliera) v neústupném boji za osobní i kmenovou spravedlnost a ve jménu osudové lásky. Hlavní ženskou postavou je mladá Ingdža (půvabná Marie Versini s hlasem Ursuly Heyer), dcera šejka chaldejských křesťanů, s romantickou funkční linkou. Nejvýraznější postavou na straně zla je Machredž z Mossulu (dobrý Djordje Nenadovic s hlasem Martina Hirtheho), vytrvalý a vynalézavý ve své pomstychtivosti a podlé zákeřnosti. Pozadu nezůstává Abú Sajf (velmi zajímavý Sieghardt Rupp), vychytralý a nesmlouvavý vůdce všehoschopné pouštní lupičské bandy. Humorný nadhled je opět doménou velkorysého anglického lorda Davida Lindsaye (příjemný Dieter Borsche) a jeho oddaného sluhy Archibalda (zajímavý Chris Howland), trefného komentátora prožívaného dobrodružného nebezpečí. Z dalších rolí: laskavý a ovlivnitelný vládce padišáh (Fernando Sancho s hlasem Konrada Wagnera), dobrosrdečný Ingdžin otec a chaldejský šejk Kadir Bej (Charles Fawcett s hlasem Curta Ackermanna), Machredžova zuřivá a poslušná pravá ruka Durek (zajímavý Antonio Iranzo s hlasem Rainera Brandta), Ingdžina láskyplná babička a moudrá nejvyšší chaldejská kněžka Marah Durimeh (zajímavá Anne-Marie Blanc), či vůdce kmene Abtuelů šejk Zedar (Antonio Casas s hlasem Wolfganga Lukschyho). Občasné sledování filmového vítězství dobra nad zlem a následné nastolení idealistické rovnováhy spravedlivého řádu světa chlácholí a v duši zanechává jiskřičku naděje a potřebnou odvahu do normálního života. (14.02.2017)

Tohle už nějak není ono, možná i proto, že to prostředí už tak nějak bylo využito v předchozích filmech, stejně jako byl vyčerpán příběh, který se zde odehrával. Kara je pořád zajímavou postavou, ale mám pocit, že i díky tomuhle filmu se jednou z ikon celé mayovské série stal hlavně Ralf Wolter, který prostě byl vždy zábavný. (19.02.2015)

Nemůžu si pomoct, ale poslední díl trilogie Kary ben Nemsího, V říši Stříbrného lva, mi přišel kvalitativně naprosto stejný, jako prostřední Divokým Kurdistánem. Opět se moc povedla příroda, stopáž je střízlivá, herci obstojní, dojde i na humor, takže vše zůstalo při starém. Bohužel se povedlo zachovat i ty negativní aspekty, tedy hluchá místa, kolísavé tempo, trochu rozpačitý příběh, nic moc závěr. Zaslouženě tedy zůstáváme stále na poctivém průměru. 5/10. (11.02.2023)

Jéžiš, to byla nuda. Knihy z Kadir Bellem jsou trochu méně zábavné než ty s Old Shatterhandem, ale u filmu je ten rozdíl propastný - Stříbrný lev prohrává proti kovbojce natočené ve stejném roce na lopatky. Nezáživný děj s odfláknutými momenty plus neatraktivní krajina spolu s únavně zaměnitelnými jmény odtažitého arabského světa mě čím dál víc nutily vypnout film před koncem. Nakonec jsem dokoukal. Ale byla to dřina, musel jsem přetrpět všechny ty scénáristické výmysly, podivnou režii i legrační souboje. (04.11.2012)

Všechny Mayovky jsou prodchnuty jistým kouskem naivity a je to jedna z věcí kterou přiznivci očekávají a akceptují, ale když se k tomu přidá i naivita režiséra a sénáristy, tak vznikne film na který se dá dívat jen se sebezapřením. Zde jsou příklady: Přežití Machredže, který spad v minulém dílu do 15 metrové propasti a odnesl to jen šrámem na tváři....a to se V říši odehrává okamžitě po Divokém Kurdistánu, takže tam ani nebyl nějaký čas na rekonvalescenci. Solné jezero, které Kara říká že se dá objet za tři dny má na jednom záběru velikost Máchova jezera. Útěk M.Versini za pomocí Machredže, při kterém ji vypadne dýka na skálu a stráž, která stojí 3 metry od ní si ničeho nevšimne....atd, atd. (07.03.2005)