Druhá míza

Film mě hodně mile překvapil. První polovina filmu byla zábavná, občas jsem se zasmála Alovým vtípkům, pak byl příběh dojemný a trošku napínavý, jelikož jsem očekávala, jak to nakonec dopadne se stmelováním rodiny. Konec mě trošku zklamal, i když si ho můžu domyslet, ale byla jsem zklamaná, co se týká vztahu Al Pacino a Annette Bening, že to skončilo, tak jak to skončilo. (11.06.2016)

Možná nejlepší Alův film tohoto desetiletí. Na roli vyhaslé rockové hvězdy se vyloženě hodí. A když mu změní život po několika desetiletích objevený dopis, adresovaný mu od samotného Johna Lennona, film nabere na obrátkách. Al chce skončit s koncertováním, zabydlí se v zapadlém hotelu v New Jersey, kde se seznamuje s místní manažerkou, začíná znova psát písně a střetává se s dospělým synem, kterého nikdy předtím neviděl. Prolínání vážných dramatických momentů s těmi komediálními se daří dokonale, Pacino vypadá v 75 naprosto fantasticky a charisma z něj tryská na všechny strany. Jsem moc rád, že můj nejoblíbenější herec i na stará kolena dostává takto skvělé role. Jednoznačný palec nahoru. (20.09.2018)

Za všechno může přece John Lennon a už se v tom Danny vezeš. To mně bylo jasné hned, jak jsi dostal od něj dopis. To byla nádherná ALPacinova jízda a já před ním stále smekám. Například jeho vystoupení v baru bylo senzační, přitom dojemné a zabrnkalo na mojí emotivní strunu. Ano, bylo tam pár hrstiček patosu a klišé, ale můj pohled na tenhle příběh, který se mně silně dotknul i z jiných důvodů, to nijak neovlivnilo. "V mojí mysli je jaro, ale opadávají podzimní listy. Jak okolo kráčím, všechny je posbírám........slepě kráčím po cestě a hledám jasný cíl. Nedívej se zpět a nedívej se dolů..." (24.08.2015)

Danny byl kádr, dnes je vyšumělej jak měsíc starý otevřený krabicový víno, postavený na horkym place zalitým slunkem od božího rána do teskného večera vedle smradlavýho kontejneru, který si chodí označovat místní prašivý čoklové. Tak přinejmenším si připadá Danny poté, co objeví, jak "možná snad kdyby Bůhví" mohlo všechno být, dostat do rukou dřív to, co v těch zhýřelým životem roztřepaných prackách třímá nyní. A jak se dá čekat, jme se s tím něco dělat a probudit se z už pěkně dlouho nehezkýho sna. Desítky let si mrvil život, teď to všechno napraví. Jenže tou svou druhou mízou mrví životy druhým a ačkoliv je to jedno klišé vedle druhého a hledání rodiny střídá hledání sebe, dobře se na to kouká, ať už kvůli hudbě nebo, a to asi spíš, kvůli Alovi, který té vyčpělé trosce, jež žije jen z důchodkyň dvě hodiny žvýkajících lékořici, dal život i to srdíčko, jehož druhou polovinu má někde ukrytou. (31.07.2015)

Dokonalost se na tři čtvrtě druhé hodiny zhmotnila v nádherný film, který mi přinesl víc radosti než loňské Vánoce. Čistý a upřímný příběh bez kaňky pisálka fantasty, výborně vykreslené postavy, nálada k pomilování. Al Pacino hraje líp než Jágr na pražském mistrovství světa, konečně si zase jednou vybral projekt, ve kterém není jen hvězdná záplata, ale kde má funkci zvýrazňovače už tak dost tučné parády. Jeho společné scény s Annette Bening, to je lahůdka, jakou si nekoupíte v cukrárně na Václaváku ani kdybyste tasili pětikilo. Mně osobně navíc rozemlela Jennifer, která svýma očima hrála tak, že bych se s ní za to z fleku oženil. Je mně úplně jedno, co o tomhle filmu kdo napíše, pro mě to byl jeden z nejkrásnějších zážitků v kině vůbec. (19.06.2015)