Druhá míza

Filmy na tento štýl zvyknem svojím spôsobom vnímať ako splnený sen. Keď hrá totiž Al Pacino celebritu, a ostatné postavy po neočakávanom stretnutí s ním vyvaľujú oči nadšením či prekvapením, cítim vďaka tomu zadosťučinenie. Pretože to vyjadruje aj moje pocity zo sledovania filmov s jedným z mojich najobľúbenejších hercov. Prvýkrát som niečo podobné zažil asi v prípade De Nira v Analyze This. Postavy na plátne sa z jeho prítomnosti išli posrať a ja som ich absolútne chápal, bez ohľadu na to, koho tam on hral. Toto moje glorifikovanie môže zaviniť, že filmy zmienených pánov nehodnotím vôbec objektívne. Čo je však úplne normálne, takže si s tým lámať hlavu nebudem. Treba ale podotknúť, že Danny Collins je každopádne veľmi vkusne vtipný aj vážny film, s inteligentným scenárom. (06.07.2015)

Al Pacino už je prostě tak vyzrálým hercem, že vás strhne svým skvělým výkonem. Pravda, ještě o něco víc vyniká Christopher Plummer, který je neskutečně vitální i na svůj věk, ale hlavně skvěle hraje. Příběh je lidský, dojemný a ukazuje lidské stránky, které nejsou vždy pěkné. Ale rozhodně patří k životu. Místy přeslazené, ale nikdy ne úplně přes míru. (07.07.2015)

Myslím si, že nechýbalo veľa, aby som si tento film absolútne nezamiloval. Al Pacino je späť vo forme v role, ktorá mu skutočne prospela a absolútne sa s ňou dokázal stotožniť. Plus jeho zmysel pre humor a charizma jeho postavy tomu dodávajú absolútne fantastickú chuť, kde človek chce len sledovať ďalej. Rovnako aj jeho manažér Frank je vynikajúci v podaní Chrstophera Plummera, no rovnako aj klavírna hudba použitá vo filme stojí za to. Všetko pôsobí prvú hodinu uveriteľne, no potom prichádza zase americké klišé v podaní konfliktu, kde potrebujeme nejakú drámu. A vieme ako to celé zase dopadne. A to je škoda, lebo za celý ten čas som si maximálne užíval. Ale zvyšok filmu a postáv je tak uveriteľný, tak chytľavý a tak skvelý, že si 5* zaslúži. Možno by som chcel ešte trošku viac Dannyho skladieb a tvorivosti, ale to už sú detaily. Jeden z najlepších filmov, čo som tento rok videl. (18.07.2015)

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%. (08.09.2015)

Myslím, že milovníci Al Pacina si jeho hraní zase pořádně užijí. Pohyby na pódiu, mimika při skládání písní v hotelu, jiskření při rozhovorech s Annette Bening. Jestli je tohle cesta, jak udělat v životě ještě něco, co dává smysl,tak to beru. Není v tom žádná křeč, naopak a jestli se to bude zdát někomu plné klišé, tak podle mého je to i tak natočeno s citem a některé scény prostě stojí za to. Pro mě pohodový a moc hezký film. (03.08.2015)