Přerušený kruh

#scalanaslepo. No, asi takhle. Vzhledem k faktu, že mi tento snímek naservírovala dramaturgie kina Scala pár dnů před Vánoci, je můj dojem z něj takový všelijaký. Když pominu mou decentní nasranost, že mi Belgičani zkazili sváteční náladu, jednalo se ve výsledku o ne úplně špatný film. Svou hlavní úlohu, tedy rozjet emoce do nepříčetnosti a dostat diváka do předvánočních depresí, splnil (následující hodinu jsem byl vyplesklý, jako už dlouho ne). Nicméně proč tedy průměr? Protože hudba. Byla dobrá, mumford style, nicméně nemuseli tam dávat několikaminutové songy, stačilo jen tak půlminutky, abychom nezapomněli, že fousáč má přece rád USA... Protože až moc velká frekvence wtf scén. Protože divné přebíhání časových linií. Protože prostě tak... Ve výsledku Belgičani zahráli na nervy, zkazili mi Vánoce, proto tenhle snímek nechci už nikdy vidět. (21.12.2013)

Těžký film na strávení. A těžká témata, ačkoliv o některá se film jen lehce opřel (absurdita náboženství, pozastavení léčebných pokroků kvůli náboženské etice..), po konci je vám velice úzko. Život je prostě neskutečně nevyzpytatelný, zrovna tak jako tenhle film, u kterého si v půlce myslíte, že víte přesně která bije, abyste se za chvíli dozvěděli, že nevíte vůbec nic. SPOILER>> Smrt dítěte a následné odcizení KONEC SPOILERU bylo vyobrazeno tak reálně, až jsem měla slzy v očích. Ale přesto jsem neměla pocit, že se je ze mě snaží někdo vydolovat. Co mi překážalo v dokonalém zážitku byly nudné country vložky (údajně onen vyzdvihovaný "znamenitý soundtrack", pro mě utrpení) a chvílemi i zmatené skoky v čase. Kromě těchto nedostatků je to ale silný zážitek. (Mimochodem u Veerle Baetens bylo zajímavé sledovat, jak je v jednom okamžiku krásná a za chvíli zase neskutečně ošklivá, až jsem měla pocit, že její postavu hrají dvě různé herečky. ) (10.11.2013)

Citlivý a dojímavý příběh postavený na lásce k mnou velmi nemilovanému hudebnímu stylu. Ale už od úvodního coveru "Will the Circle Be Unbroken" mě to zasáhlo a nepustilo. K čertu s kostrbatým vyprávěním a občasným zaškobrtnutím tempa, zbytek je čistá nádhera s exkluzivním obsazením, podprahovým černým humorem a vynikajícím hořkosladkým závěrem. 90% (KVIFF 2013) (03.07.2013)

Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% (02.10.2013)

...bluegrass a Belgie? ...skvělá kombinace... se vší iluzí, nevkusem a bláznostvím... napadá mě otázka... mají emoce právo na existenci? ...každý si musí odpovědět sám... ale tenhle film má odvahu... ne kvůli (banálnímu?) prohlédnutelnému příběhu... ...ale pro svou krutost i smích, který zažívá každý sám... ...americký scénář bez kýčovitosti amerických klišé... ...nahradila je evropská, ale brilantně, s trochou ironie a výsměchu a narve to do nás naplno, protože ve skutečnosti víme, že ironií kýče je strach, že neprožijeme štěstí... a že neprožijeme happy end? ...škoda, protože ruku na srdce, každý z nás si to přeje, jen máme strach si to přiznat... takže díky mickey mousům za vynález hepáče... a vám milí Evropané díky za facku... (27.05.2014)