Unaveni sluncem

Fantazie....Po delší době opět film z ruské provenience, který mi srazil čelist dolů. Film jsem viděl na ČT2 bez přípravy na co vlastně koukám. Od páté hvězdičky mne odradila jen Ruská uřvaná ubrebentěnost, kterou zkrátka nemám rád, ale která je pro Ruské filmy tak příznačná. Každopádně pozdní léto na dače v režiji Nikity Michalkova si oskara plným právem zasloužilo. A z Michalkovy maličné dcerky jsem byl skutečně paf. Obdivoval jsem ten filmový vztah, připadal mi nad rámec hereckých možností děvčátka. Až pak jsem se dozvěděl, že otcem malé Naděždy je sám pan režisér a hlavní hrdina...Ze zprvu pro mne zajímavé až lehce exotické komedie (tanky v obilí) se film pozvolna začal měnit v hodně drsné drama (scéna při fotbale s míčem v lesíku). To už jsem začal tušit špatný konec. Ze závěru na mne padl nesmírný smutek. Smutek za tu prosluněnou dobu, která odešla jako to pozdní léto. Smutek za všechny, které semlel stalinismus s komunismem..... Jsem velmi zvědavý na druhý díl - Odpor. (20.07.2011)

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! (27.01.2007)

Nečítal som si obsah toho, čo idem pozerať, vedel som len, že tento film získal Oscara a je zaraďovaný medzi moderné ruské skvosty. Rok 1994 bol obdobím, kedy Rusko prechádzalo na kapitalizmus šialeným spôsobom a preto, keď som videl toľko radosti, šťastia a bezstarostnosti, myslel som si, že sa niekto zbláznil alebo že to bola len radosť z nových časov, ktoré neboli už tak ovplyvnené zlom straníctva a tajných služieb. No postupne zisťujeme, že tento film zobrazuje staré časy, ktoré boli svojou podstatou ešte horšie a zasiahli snáď všetko a ani tí, ktorí si žili relatívne krásnym životom, či mali vysoké postavenia sa vtedajšiemu zlu nevyhli. Práve koniec je niečo brutálne, niečo čo zmenilo inak priemerný oddychový film plný rozprávania, letného šantenia rodiny a blízkych vysokého predstaviteľa na smutné udalosti. Dôvody prečo mnohí robili to, čo robili, čo boli v skutočnosti zač a prečo to zdanlivo dobré, bolo v skutočnosti tak zlé a prečo sa o Rusoch dodnes hovorí ako o mafiánoch, nechám na vás. Herecké výkony ozaj úžasné, no tento film si chcem ešte pozrieť, lebo sa mi zdá v detailoch zložitejší a myslím si, že mi veľa uniklo. O geniálny oddychový film s historickými súvislosťami sa podľa mňa nejedná, až tak ma to nezaujalo, ale že je kvalitný uznávam. (16.03.2013)

Neuvěřitelně působivý snímek. Michalkovi se daří pochytit běžné lidské radosti stejně autentickým způsobem, jako to dokázal třeba Fellini ve svých skvostných Darmošlapech, zároveň ale nenápadně, téměř podprahově podlamuje a stále více a více narušuje idylu znepokojivými náznaky, aby nakonec završil film naprosto zdrcujícím koncem. Skvostné dílo o tom, že i ten nejpevnější kmen se dá zlomit. Malá Naděžda Michalková je NAPROSTO BOMBASTICKÁ a přehrává dokonce i svého otce! Uniká mi ale poněkud motiv kulového blesku... P.S.: DĚSÍM se dvojky!!!! Upřímně se jí děsím... (07.06.2010)

Michalkova filmová nádhera, nesmírně silný a citlivý příběh, který začíná velmi poeticky, humorně a příjemně a postupně graduje k hroznému konci. Nostalgické vzpomínky na staré časy lidí vržených do stalinistické doby, velmi citlivě podaná nejednoznačnost charakterů a chování Míti, Kotova a Marusji, nevinné dítě vržené do středu následujících tragických událostí, to vše dělá tenhle film tak silným. Herci v čele s Olegem Menšikovem jsou výborní včetně děvčátka v dětské roli, nádherná je kamera a hudba. (06.11.2005)