Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Jeden z těch filmů, které zobrazují něco tak hnusného, až je musíte obdivovat. Tady se neskutečně silně zobrazuje lidská nenávist a zloba, která doslova prýští z postavy, kterou zahrál Michael Gambon. Přitom je to film plný chtíče i lásky, ale ta zrůdnost je zobrazena tak dokonale, že ani netušíte, jak bylo možné, že se Gambon stal Brumbálem. (09.02.2016)

film podle mého gusta. Trocha perverze a dekadence v hedvábné záplavě kvalitního umění, vlastně hodně perverze a dekadence... Ovšem naprosto strašlivý dabing trapné TV Prima strhává zážitek do hlubin obskurních paskvilů. Veselý tón Zlatuš kdysi Demižónové Adamovské v situacích vážných mě fakt sral, ale její vášnivé vzdychání mě sralo ještě víc. (01.09.2008)

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)