Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (137)
No feministky si museli nad tímto filmem alespoň částečně mnout ruce, stejně jako zamindrákovaní hošani, kterým doma vládne sukně (že v tom srabu nejsou sami). Nicméně ošizen nezůstal ani český divák, kterému Oskar Reif nabídl do tehdejší doby vskutku netradiční černobílou podívanou na české poměry. Já sice nebudu patřit ke skupině těch, jež jeho dílo považují za nezapomenutelnou podívanou, ale lhal bych, kdybych neřekl, že i já se u některých momentů nezasmál. Podobně laděné filmy sice moc často nevyhledávám, ale tvůrčí genialita, solidní atmosféra a některé úsměvné hlášky určitě za pozornost stojí. Tento film však není pro každého. 60% ()
"Podle hlasu jste asi poznali, že jsem muž. A já si říkám, jestli právě to nebyla jediná vyjímečnost mého života." Luboš vyrůstá i žije mezi ženami. Jeho svět je plný snahy o pochopení role muže a ženy. Film Oskara Reifa je zcela jistě stále ve vlivu nové české vlny a nepopiratelně se snaží navázat na skutečný umělecký český film, který se v porevolučních rocích takřka vypařil. Já osobně si i myslím, že velkou inspirací byla i jedna z prvotin Jean-Pierra Jeuneta "Delikatesy", které vytváří podobnou předměstskou (pavlačovou) atmosféru a zcela jistě se zabývá sociální sférou a životy této části průměrné společnosti, která je tak příznačná pro konec minulého století. Reif ovšem jde do hloubky, otevírá řadu témat, řeší feminismus, dnešní úlohu muže, v jisté symbolice zaměňuje sílů -ismů. Vizuálně dokázal kameraman Jan Luther namíchat zvláštní směsku nádherných černobílých obrazů, které si troufám říct v soudobém českém filmu nebylo vidět. I architekt a výprava se vyznamenali, zvláštní směska kubistických prvků, art deka či pokleslé estetiky dělá s tohohle film skutečně unikát. Pátou hvězdičku si nechám možná po dalším shlédnutí. ()
Postel se zcela vymyká ostatní filmové tvorbě 90. let. Je to totiž surrealistický umělecký film, což samo o sobě není až tak vyjímečné, ale Postel je film fungující. Oskar Reif dokázal vytvořit svébytný, uzavřený ale věrohodný a svým způdobem logický svět. I přes veškeré přechody mezi snem a realitou, je-li nějaká, nemá divák problém se ve filmu orientovat chápat jej. Takovou atmosféru v českém filmu nidko jiný vytvořit nedokáže, v zahraničí to umí např. Terry Gilliam nebo David Lynch. A toho si cením. Navíc námět, krize mužství, je aktuální, ne-li nesmrtelný a je zpracován tak, že by sand i Sigmund Freud. Přidám-li k tomu vynikající, nádhernou kameru a stavby, je pro mě Postel jedním z nejzajímavějších filmů české kinematografie. ()
Jeden z nejlepších debutů, co jsem kdy viděl. Nevím, jak moc byl Oskar Reif teoreticky vybaven, než se pustil do psaní scénáře a samotného natáčení, ale řemeslně a stylisticky předvedl něco, k čemu se v průběhu života kolikrát nepropracuje ani ostřílený filmař. Práce s málo známými herci a přednes dialogů připomíná snímky československé nové vlny, práce s kamerou, hudbou atd. je naopak velmi osobitá a moderní. Málokterý porevoluční český film je natočen tak „mezinárodně" jako tento. Opravdu si umím představit, že tento film může oslovit široké mezinárodní publikum, protože z něj naprosto nejde poznat, v jaké zemi ani době se odehrává a protože hlavní zápletka je přenosná pro všechny. Krásná karikatura genderového šílenství. ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
- Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
- Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)
Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! () (méně) (více)