Postel

Postel je určitě originální projekt každý coulem a v novodobé československé kinematografii bych něco podobného hledal jen velmi těžko (možná třeba takovou Nudu v Brně, kterou jsem viděl přesně před týdnem a taky mi připada dost ojediněla.) Celé je to natočeno dost působivě a černobílé záběry pana Igora Luthera mají svou samostatnou hodnotu a jsou vlastně hotovým úměleckým dílem. V první polovině mě celkem bavil i hravý absurdní humor, kterého tady byla habaděj a i když přes určitou přeplácanost možná dost vtipu nevyniklo, sem tam jsem dostal solidní výtlem a několik frků bylo fakt výborných. I to celé počáteční vyprávění o dospívání mladého chlapce a jeho komplikovaného zájmu k ženám bylo poměrně zábavně. Ve druhé polovině se film ale příliš zaměří na snové vize hlavního hrdiny, které bohužel začnou zabírat válný zbytek stopáže, což začala být rychle nuda, ve které jsem se bohužel brzo ztratil. Z menšího otrávení mě vytrhl pouze některé vtipné prvky v čele s ukázkovým buranským kamarádem hlavního hrdiny a jeho památkou hláškou po závalu nadávek, jak si vždycky na Fotbalu krásně odpočine.:D  Jinak pro mě ale Postel fungovala jen napůl. Určitě ji ovšem mohu vnímat jako objektivně dobrý film. Objevovat tyto vyjímečně  osobité filmy z řad české produkce mě baví, ale Postel mi vším úplně nesedla. (02.09.2020)

Postel se zcela vymyká ostatní filmové tvorbě 90. let. Je to totiž surrealistický umělecký film, což samo o sobě není až tak vyjímečné, ale Postel je film fungující. Oskar Reif dokázal vytvořit svébytný, uzavřený ale věrohodný a svým způdobem logický svět. I přes veškeré přechody mezi snem a realitou, je-li nějaká, nemá divák problém se ve filmu orientovat chápat jej. Takovou atmosféru v českém filmu nidko jiný vytvořit nedokáže, v zahraničí to umí např. Terry Gilliam nebo David Lynch. A toho si cením. Navíc námět, krize mužství, je aktuální, ne-li nesmrtelný a je zpracován tak, že by sand i Sigmund Freud. Přidám-li k tomu vynikající, nádhernou kameru a stavby, je pro mě Postel jedním z nejzajímavějších filmů české kinematografie. (06.04.2011)

Skoro zapomenutý film, který by si určitě zasloužil více pozornosti. Reifovi se podařilo dát dohromady výborný scénář a filmu vdechnout snovou surrealistickou atmosféru. Film se navíc pyšní nádhernou černobílou kamerou, která atmosféru filmu jen podrthuje a umocňuje celkový prožitek z filmu. Škoda, že není v našich krajích více takových odvážných tvůrců.. 85% (11.04.2011)

"Pane Bože odpusť mi, nevěděl jsem, že jsi ŽENA!"                                                                                                             Maminka mi vždycky říkala, že se prostě v posteli jíst nemá. A že se nemají koláče pojídat na noc. Člověk by na to mohl šeredně doplatit. To bychom to pak museli odpískat! Jenže jednou se začít musí. A co je přáním každé pořádné ženy? Skutečnej opravdovej chlap. Maskulinum mutantus. Osamělý soliter ve světě ženském. Tělocvikář s koulemi pod paží. Ale co, chlap tady není od toho, aby ženskou chápal. A čím si vlastně můžeme být jisti? Je lepší býti ženou v přechodu než-li mužem přechodným?                                                                                                                                                                 "Člověk si opravdu často myslí, že ten poslední únik je únikem absolutním." (23.02.2015)

Originální, velice nápaditý a neprávem zapomenutý český film, který těží hlavně z výborné kamery. Po režisérské stránce už mi to ovšem tak dokonalé nepřišlo. Je super, že aspoň jednou si člověk může u českého filmu říct, že přišel s něčim neotřelým. Reifeva režie je ovšem chvilkama dosti utahaná a hlavně se mu to ke konci už rozpadá pod rukama a celé to působí značně nekonzistentním dojmem. I tak by si ale tento film své důstojné místo v české kinematografii zasloužil. 70% (09.12.2011)