Postel

Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! (01.12.2017) (méně) (více)

V době uvedení do kin musela Postel působit jako zjevení a o to více, že necílila na běžného diváka. Je to vysoce umělecký film tepající do ženského feminismu i mužského šovinismu s kupou originálních nápadů a hříček. Hlavním hrdinou je obyčejný muž, žijící od dětství obklopen výhradně ženami hledající co je to ten mužský svět a zjišťující, že už asi neexistuje, že zanikl a muži již nejsou těmi, kteří dříve ,,nosili uniformy a pili kávu bez pěny''. Z tohoto jej nevyvádí ani dospělost kdy naopak tápe ještě více ve snaze pochopit. Postel je zajímavým mikroskopem nahlížejícím do vztahů mezi muži a ženami a tak trochu konstatuje, že muži dneška zdegenerovali. Že jsou jakýmsi nástupnickým druhem vymřelých pravých mužů. Naštěstí však ještě není pozdě a ještě pro ně není úplně vše ztraceno i když ,,plavat proti proudu evoluce nelze'' :-). Řekl bych, že v době kdy ženy s vážností diskutují zda bude muž místo nich na mateřské, nebo zdali jde muže rozkojit - je tenhle film ještě aktuálnější než kdy jindy. Ženy v mnoha ohledech dohnaly muže a jsou jim nyní ve všem téměř rovné a už primárně nepečují o teplo rodinného krbu a potomstvo. Dnes střílí z tanků, řídí bagry, pilotují raketoplány, zatýkají zločince... Jenže z nějakého důvodu či něčího záměru zkrátka pro pokračování lidského druhu musí stále být matkami. Stále jsou ženami a buď jak buď mají-li děti, jsou na nich ti malí závislejší než na otcích. A zde nastává problém. Emancipovaná žena matka - kojící, peroucí, vařící a k tomu nově řídí zeměkouli najednou nějak nemá čas pořádně na nic. A tak požaduje, aby muž zastal část její obsáhlé práce (kterou si ovšem na sebe navalila sama), aby jí pomohl a ulevil. Nechce však pomoci s nově nabitým zábavným a těžce vydupaným řízením zeměkoule, ale s ženskými pracemi. A tak nejeden překvapený a leckdy i náhlými požadavky vyděšený muž naprosto nepřipravený na tu ženskou ofenzivu musí řešit problémy, které jeho otec nemusel, nemluvě o jeho dědech a pradědech. Zatímco ženy měly na svoji emancipaci více než sto let, po mužích se chce během posledních dvou dekád aby se ihned přeorientovali a aby se ihned přizpůsobili. Jenže mužský svět je složitější než si ženy myslí. I já sám si občas doma říkám, kde vlastně je ta hranice z níž už v rámci kompromisů nehodlám ustoupit ani krůček...?! :-) Ženy nás chtějí jiné. Originální, chlapské. Zároveň se nás ale snaží předělat k obrazu svému a chtějí abychom je chápali. Pokud se to nakonec některé podaří, nenastává vysněná harmonie, ale nuda. Proto pokud vám nehrozí, že vás zavřou, utíkejte hlava nehlava. Jen nečekejte, že ten váš poslední velký útěk bude úplně definitivní! :-). Postel je těžko uchopitelná snová surrealistická záležitost s neskutečně krásnou kamerou. Igor Luther je frajer ! Postel nesedne každému, pokud ji však dáte šanci byť jen zaměřením se na jednotlivé epizodky, uvidíte že v ní nakonec tu genialitu a zalíbení najdete. A jestli je něco v Posteli geniální, je to hudba. Ta je mistrovsky složená z vážné hudby jíž dominuje Bizetovo flétnové Entr'acte z Carmen. (Mimochodem moje zamilovaná skladba). Od nyní ji budu mít asi navždy spojenou se scénkou na pláži ! :-). Dávám za 5 chloupků Těreškovové. * * * * (03.05.2017) (méně) (více)