Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaký by byl osud novorozeněte v klášterním sirotčinci? Štěstí přišlo s bezdětnými manželi, do jejichž života vnesla malá Klárka světlo. Dvoudílný televizní film, který může přinést trochu světla i do vašich životů... Klárka byla nechtěné dítě, proto ji vlastní matka hned po narození odložila do sirotčince. Manželé Orensteinovi naopak po vlastním dítěti toužili marně a když už přestali doufat, rozhodli se pro adopci. Jen shodou náhod se bezdětní manželé setkali s odloženým dítětem v klášterním sirotčinci, a tak se Klárka ocitla v rodině dobře situovaného úspěšného advokáta, která ji zahrnula láskyplnou rodičovskou péčí a jejímuž životu dalo děťátko v povijanu smysl. Klárka neznala význam slov adoptivní rodina a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. Orensteinovi nechali malou křesťanku zapsat do matriky jako svou dceru, jako Židovku, hlavně proto, aby ji co nejlépe zajistili do budoucna. Chtěli, aby byla šťastná a aby ji nikdy znovu nepotkal tragický osud odloženého dítěte. Netušili, co všechno se změní po nástupu fanatického vůdce k moci v sousedním Německu a jeho expanzi do dalších zemí Evropy. Protižidovská opatření platila pro všechny bez výjimky a jejich důsledky pocítili také Orensteinovi. Když pochopili zoufalost situace, která se s každým dalším dnem zhoršovala, pokusili se Klárku zachránit. Šance, jak to zařídit, byly jen dvě. Mohla odjet s příbuznými do Ameriky nebo se vrátit ke své biologické matce, křesťance. Musí to být ale co nejdříve. Cesta do Terezína bude totiž nevyhnutelná i pro ně a je jen otázkou času, kdy budou muset opustit bezpečí svého domova... Do hlavních rolí obsadil režisér Jiří Svoboda skvělou maďarskou herečku Agi Gubikovou, vynikající Martu Vančurovou a stejně přesvědčivého Petra Štěpána. V hlavní dětské roli diváky dojme mladinká Sabina Rojková a také Vincent Navrátil jako její kamarád Herbert. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (69)

Hennes 

všechny recenze uživatele

Silný a emotivní příběh je zde trochu filmařsky pohřben. Natahování a dost času jsou někdy vhodné před pointou, ale tohle není Agatha Christie. Druhá světová válka a její dopad už mají snad všechna možná zpracování a nechci tento snímek zase jenom kritizovat, celkový dojem zůstal lehce nad průměrem. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda! ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem. ()

Agatha 

všechny recenze uživatele

Musí se to posuzovat jako televizní film, protože jako klasický kinofilm by to rozhodně neobstálo. Pokud se od tohoto odprostíte, tak výsledek na poměry panující v našich televizních kruzích vůbec není špatný. Výprava je obdivuhodná, herecké obsazení se až na výjimky taky vydařilo. Scénář je místy poněkud nekozistentní a vláčný, ale budiž. První část kupodivu šlape lépe než druhá, ve které to skřípalo o něco víc. Závěrečný přesun Židů by zasloužil nějaké podrobnější vysvětlení alespoň prostřednictvím titulků, protože mnozí diváci nevědí odkud kam jeli atd. Tato část, která měla být pravděpodobně tou emočně nejsilnější, mi přišla jako "nejhůře" propracovaná... A ještě taková poznámka mimo: Marta Vančurová by si zasloužila nějakou pěknou roli, stále má co nabídnout. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Doslova a do písmene příběh, jak kdyby ho autoři zamýšleli zařadit do čítanky pro základní školy, se všemi několika málo klady a mnoha zápory, co takové pojetí přináší. Tedy: a) řemeslně hodně dobře zpracováno b) hrůzy války nejsou vyjádřeny moc sugestivně, takže nehrozí, že by děti utrpěly nějaký šok c) Němci jsou zobrazeni v drtivé většině zlí, což je ok, Češi tak na půl dobří a na půl zlí, což dejme tomu je taky ok, i když v určitých momentech to zavání zbytečným sebemrskačstvím... zato Židi jsou naprosto a bez výjimky dobří, což moc ok není. Jakoby se autoři báli přisoudit některému z nich jakkoli malou špatnou vlastnost, aby si nějaký myslitel neřekl, hele, on se rád dloubal v nose, tak to si ten holocaust tak trochu zaslouží. Jakýto rozdíl třeba oproti takovému Artu Spiegelmanovi, který své souputníky nešetří a Židé v jeho komiksu velmi realističtí, i když vypadají jako myši. No a zejména ve druhém díle se k záplavě méně uvěřitelných postav přidává i hlavní hrdinka, která vůbec nevyspěla přes všechny hrůzy, které sice ve filmu zobrazeny nejsou, ale které prožít musela, a stále se chová jak malá bezstarostná holka. PS: Zklamáním je pro mě i název filmu. Čekal bych cyklistu v každém druhém záběru, a on se tam mihne jen jednou v podobě doktora, který navíc jezdí na kole jen proto, že mu Němci zabavili auto. ()

Galerie (50)

Zajímavosti (7)

  • Ačkoli se děj filmu odehrává v Praze, filmování probíhalo v Liberci. Štáb se podíval například na libereckém nádraží nebo do Masarykovi ulice, které se natáčely záběry, odehrávající se před vilou. Dále se filmovalo v Teplicích, v Klášteře Osek, na rozhledně Proseč, v Terezíně v koncetračním táboře a na nádraží v Respenavě. (karda1)
  • Název Poslední cyklista je také odkazem na populární protektorátní anekdotu, v níž ministr propagandy Joseph Goebbels ke konci války hřímá v jednom ze svých protižidovských projevů, že za všechno zlé v Německu mohou Židé, přičemž ze zadních řad v sále se pokaždé ozve: "A cyklisti." Když už se Goebbels neudrží a zařve na neznámého narušitele, proč cyklisti, hlas odpoví: "A proč Židi?" (Morttuus)
  • Námět ke scénáři Tomáše Töpfera je volně inspirován životem Evy Erbenové podle její knihy "Sen" a kresbami Helgy Weissové. Vzpomínky Erbenové rovněž adaptuje snímek O zlém snu (2000). (MurielRezek)

Související novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

21.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (více)

Reklama

Reklama