Zázrak v Miláně

Neskutečně naivní a pitomoučké. Toto se chová jednu chvíli jako geniální pedagog, ale za pár minut už jedná jako neskutečný blbec. První čtvrthodina filmu je zábavná, ale pak přijde přihlouplá didaktická výchova a oslava chudých. Najdeme tu typický pohled levicového kavárenského umělce na dělníky: stačí je naučit, že pět krát pět je dvacet pět, a pak jen sledovat, jak se z těch dětinských dospělých stává vůdčí síla země. Sorry, Vittorio, co se píše v Orwellově 1984 o prolétech? Jenže taková byla doba -a odsoudit Sicu za tento film by znamenalo odsoudit i Wericha s Voskovcem, Vítězslava Nezvala a další a další. Proletariát - opium levicových umělců. (30.04.2009)

Okouzlující příběh, kde neorealismus spočívá spíše v situování děje do prostředí chudiny a v užití neherců, jinak jde o notně stylizovanou klasickou komedii s fantasy prvky, která však stojí na originální zápletce a nezaměnitelném humoru. Některé gagy a situace dodnes působí správně absurdně (přesuny za slunečním svitem notně polechtají bránici), ovšem řada z nich již za těch šedesát let přeci jen vyčpěla, stejně jako poněkud neinvenční snaha využít zázračnou holubici. De Sica sice natočil první optimistický sociální snímek, ale tím jeho počin poněkud ztratil na působivé atmosféře a jemné sentimentalitě, díky němuž můžu jeho tvorbu sledovat znovu a znovu. Tady my myslím plně postačilo jediné shlédnutí. (30.03.2011)

Pozoruhodný pohádkový příběh začínající klasickými slovy: "Bylo nebylo ...". Pohádka o touze po spravedlivém světě a bohatství. Hlavním hrdinou je přátelský a laskavý mladík Toto, jenž byl jako nemluvně nalezen matkou pod hlávkou zelí. V Itálii totiž děti nenosí čáp, ale tam se děti rodí pod zeleninou. Po její amrti vyrůstal v sirotčinci a po opuštění sirotčince nalézá místo mezi nejchudšími lidmi žijícími na smetišti a stává se jakýmsi jejich vůdcem. Pohádka o království, kde pozdrav "dobrý den" skutečně znamená dobrý den ... (16.03.2007)

Je zřejmé, že De Sica i do pohádkového námětu, natočeného podle předlohy Cesara Zavattiniho, více než okatě vetknul to, co přímo čiší i z jiných jeho filmů – sociální kritiku tehdejší doby. Chudí versus bohatí, náznak vpravdě utopistického řešení tohoto stavu pomocí nadpřirozené síly (včetně závěrečného odletu na košťatech do nebe). Nuzákům pak dal v boji proti buržoazii do rukou optimismus, zpěv a radost. Právě optimistický tón je tím, co Zázrak v Miláně odlišuje od jiných protiburžoazních agitek poválečných levicových režisérů. (16.07.2006)

Rozhodně jeden z nejoptimističtějších filmů, které jsem mohl zatím zhlédnout. Plný lidských zázraků. Komediální nadsázka i dostatečná dávka absurdity velmi povedeně kontrastuje s dramatickou, drsnou realitou, ve které se vše odehrává. Totó___milý a usměvavý človíček s nelehkým osudem, ale nevyčerpatelným nadšením pro život, soucítící s každým kolemjdoucím, má-li tedy čas, a rozdávající radost i naději...tajná přání, jejichž snadné naplnění může ovšem člověka změnit. Přirozenou pokoru náhle střídá nenasytnost a každodenní životní skromnost je potlačena touhou po všem, co mají jiní. Tento rozkol zůstává ve filmu jaksi nedořešen a proto mi závěr přišel lehce ukvapený a nedotažený, nicméně celkově se jedná o velmi povedenou, morálně zábavnou podívanou s velmi milou hudbou a skvělým herectvím. (07.01.2017)