Aku no hana

Po zhlédnutí Květů zla jsem se ujistil v tom, že podobná anime o narušených jedincích nejsou nic pro mě. Sledovat náhodné vyšilování postav, jež v prvé řadě nejsou důkladně diváku vykresleny (zde to může být myšleno i doslovně), nejsou sympatické ani v roli antihrdinů a jsou opravdu nádherně „vyhrabané”, mě nudí, což dokazuje i fakt, že jsem se k tomuto anime vrátil asi až po půl roce od doby, kdy jsem si musel udělat po sedmém díle voraz. Abych nějak hezky sesumíroval důvody, proč jsem tak učinil: zaprvé, v tomto anime snad není jediná postava normální. Ani ta paní, co ve třetím díle projížděla na ulici na kole, ba ani ten pán s červenou kravatou ze čtvrtého dílu, co si zavazoval na chodníku tkaničky. Kdyby dostali více prostoru, ukázalo by se zajisté, že i jim dali scenáristé do hlavy seno. Prim zde totiž podle tvůrců hrají přehnané výlevy těch nejzákladnějších emocí, prostřednictvím nichž máme nejspíš hrdiny pochopit, byť nám pohnutky zůstanou neznámy. Že jsou postavy labilní, to by mi nevadilo, kdyby byla aspoň lehce naznačena příčina jejich deviantního chování či třeba přímo explicitně řečen onen důvod, ale tak tomu zde není; zde promlouvají postavy jen těmi výlevy a působí tak silným, nepříjemným dojmem samoúčelnosti. Proto bych prosil administrátory, aby z profilu seriálu oddělali štítek „psychologický”, neboť v této rovině seriál navzdory očekávání naprosto fatálně selhává. A za druhé: logika. To souvisí s již zmíněnou „vyhrabaností” hrdinů. Uvedu konkrétní příklad za všechny: postava Nakamury má výrazné brýle, výraznou červenou barvu vlasů, kterou žádná jiná postava v tomto anime nemá, a všeobecně se o ní ví, že je úplný blázen. Jednoho dne vyleje na hlavního hrdinu, který má právě rande, kýbl plný vody a uteče. A světe div se, nikdo ji z toho jednoho, dvou metrů nedokáže identifikovat, nikdo si nedokáže dát jedna a jedna dohromady, jen se vzájemně ptají, kdo to asi tak byl. Logika zařvala. Jediné, co na seriálu dokážu ocenit, je použitá technika rotoskopie, která anime dokázala ozvláštnit, stejně jako pomalý ambientní doprovod a závěrečná znělka, jež k atmosféře seriálu dobře sedí. Za zajímavý audiovizuál tedy dávám 1*, ovšem pokud si vyloženě nelahodíte v seriálech se samoúčelně psychicky labilními jedinci, tak bych vám Květy zla nedoporučil. Alespoň ne jako seriál. Raději si přečtěte básnickou sbírku od Baudelaira, která má co nabídnout. (21.04.2014)

Takao s Nakamurou divně vypadají, dělají divné věci, vedou při tom divné řeči a hraje k tomu divná hudba. Všechno se to přitom tváří strašně hluboce a mnohavrstevně. Ve skutečnosti se ale seriál bojí ponořit hlouběji, dost možná proto, že nejspíš ani žádnou hloubku nemá, ale to zase nechci předbíhat, poněvadž seriál by měl mít pokračování, kde se třeba nějakého širšího vykreslení charakterů, jejich myšlení a motivů skutečně dočkáme. Prozatím je Aku no Hana jen anime pojednávající o milostném trojúhelníku (z něhož minimálně dvě strany jsou dost pošahané a ta třetí k tomu asi taky nemá daleko), s unikátním vizuálním kabátkem (po počátečním šoku se na něj dá určitě zvyknout a mně osobně svoji existenci naprosto ospravedlnila fantastickou scénou ze sedmé epizody) a hodně zajímavým soundtrackem (ED jednoznačně vede), nicméně psychologickým bych jej skutečně nenazýval, k tomu je potřeba krapet více, než jenom pláč, křik a pár citací klasiků... (04.07.2013)

Co k tomu říct. Hlavní postava je zabělá uječená hysterka předstírající hluboké zamyšlení nad vlastní existencí. Jeho pokrokové myšlení nakonec vyústí v rebelii, při které se (jak by to udělala většina puberťáků) neopije ani nezfetuje, ale akorát ukradne svojí milované spolužačce tělocvik, který před spaním čichá jako nějaký éter. To samo o sobě vypovídá o jeho inteligenci, kterou nejraději podporuje četbou knižní klasiky. To, že v ní není ani zmínky o nějakých černých, syčících bodlácích je vedlejší. Tím však hloubka jeho bezmezné inteligence nekončí. Nakonec se ještě nechá šikanovat od své druhé divné spolužačky, která je mimochode zralá na celoživotní pobyt v psychiatrické léčebně. A jak to tak už v dnešních anime počinech bývá, i přes skutečnost, že hlavní postava je možná ještě míň než prachobyčejný úchylný retard, stane se mezi děvčaty krajně oblíbený. Možná, že japonské ženy přitahují zoufalci, ale gender problematiku stranou. A tak se dostáváme ke neuvěřitelnému milostnému trojúhelníku, kde se náš hrdina nemůže rozhodnout mezi psychopatkou a stíhačkou s pochybnými záměry. Už se nemůžu dočkat druhé řady! Tolik sarkasmu jsem ze sebe nevyplodila ani u SAO! (03.02.2015)

Čekal jsem nějaký horor, podle posteru na kterým byla nějaká velká chlupatá věc s velkým okem a dost mě překvapilo, že je to "obyčejný" příběh o chlapci. Hodně mě překvapila animace postav, neboť není moc pěkná, ale příběh mě docela zaujal, tak jsem si musel pustit i další díl a nakonec jsem to skoukl celé. Atmosféra je docela temná a právě ta animace postav k ní pěkně ladí, navíc je to celé nádherně podkresleno hudbou. Znova se na to koukat už nebudu, ale zkouknutí nelituji a pokud bude pokračování, což by podle konce mělo být, tak určitě na ty psychouše budu koukat dál. 60% (07.07.2013)

Seriál o vztahu tří osob. Každá osoba je jiná. Plachý přizdis*áč, znuděná a  nenávistná holka a třetí je třídní oblíbenkyně. Hoch ukradne sportovní úbor třídní oblíbenkyně a u toho ho vidí zlá holka. Z takového úvodu potom vychází celý seriál. Místy zajímavé, ale někdy pěkná nuda. Vše sledujeme z pohledu přizdis*áče, takže zlá holka zůstává tajemná po celou dobu (její motiv atd.), až ke konci se vše objasní. Vývoj postav byl dobrý. Jestli bude druhá série, tak si ji pustím - snad bude lepší. Závěrečná skladba jednotlivého dílu byla bezvadná. (17.06.2021)