Sedmý kontinent

Síla. Vždycky preferuju serióznější, uvědomělejší a depresivnější kinematografii před bezproblémovými, rozjuchanými a veskrze pozitivními povrchními filmy, ale tohle bylo dost i na mne. Nevím, prostě nějak nejsem schopen ani ochoten plně přijmout to, o čem film vypráví. Ale natočen je skvěle, o tom žádná. (04.06.2011)

Hanekeho sdělení o rozpadu tradičních rodinných hodnot je silně umocňováno zvolenou formou - život navenek poklidné rodiny je nahlížen vesměs skrze předměty a situace přetechnizovaného světa, ve kterém jsou čtyři členové rodiny zdánlivě spokojeně uvězněni. Toho je dosahováno nezvyklými úhly kamery, jež se v mnoha situacích úspěšně vyhýbají obličejům a stereotyp jejich denodenního počínání sledují jaksi obecně a bez možnosti vytvoření si vztahu k hrdinům (ať už kladného nebo záporného). Demoliční část přináší pro rodiče jistý druh katarze, která je podporována postavou holčičky Evy, která se ve své naivitě a nevědomosti směle účastní. Nicméně mi chybí nějaký výraznější převrat, vše přišlo tak nenápadně, symbolizováno jen průjezdem automyčkou a tedy jakýmsi očištěním. Po závěrečném sdělení, že je film natočen podle skutečné události dostává pro mě Hanekeho výrok o 24 lžích za sekundu úplně jiný význam. (30.03.2008)

Brilantni zobrazeni stereotypu. Behem sledovani filmu jsem si nejednou vzpomnel na Bergmana a jistou tvurci podobnost. Posledni ctvrtina filmu (od demolovani bytu) je neskutecne depresivni a nechutna. Pokud se opravdu jedna o film natoceny podle skutecne udalosti, jak je na konci uvedeno, tak klobouk dolu pred Hanekem, lepe to snad ani natocit neslo. Film, na ktery divak nezapomene a ktery drtiva vetsina uz nebude chtit nikdy videt, vcetne me. (26.07.2015)

Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) (28.06.2007)

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)