Intimita

Další přírůstek do rodiny francouzských intelektuálních filmů o nezávazném sexuálním vztahu dvou lidí. Stejně jako v případě Pornografického vztahu se i zde mohou tvůrci opřít o silné a přirozené herecké výkony obou hlavních představitelů a o autentický nádech celého projektu!! Intimita ale ukazuje i něco navíc, přesto nikdy nesklouzne k lacinému vyhledávání aktů a laškování s pornografií. Dva Londýňané se stýkají vždy ve středu, minimálně spolu něco promluví a pak si jdou každý po svém. Ale to jen do té chvíle, než se muž začne více zajímat o soukromí jeho milenky, což vrcholí seznámením se s jejím skutečným manželem. Z plátna je cítit neuvěřitelná „živelnost“, podíl na tom má zejména citlivá kamera (snímající úmyslně i vady kůže a nemotornost jednotlivých sexuálních návštěv) a přirozenost jednání nejen obou milenců, ale i vedlejších postav – Alastair Galbraith a zejména Timothy Spall. Intimita si svého diváka sic těžko, ale přesto a právem, najde!! (28.02.2007)

Odvážné a intimní sbližování dvou, kteří nekomunikují slovy, ale těly. S pornofilmem to určitě nemá co dělat, ty jsou totiž trapné už ve své podstatě. Oba hrdinové si milování užívají a působí spontánně. Intimita mezi čtyřmi stěnami staromládeneckého bytu asociuje rozkoš skrývanou před lidmi. Nikdo jiný na ni nemá nárok, natož aby ji někdo spolusdílel. Hlavní hrdina postupně chce víc než jen sex. Jeho zvědavost se zvětšuje, touží po poznání, kdo že je ta neznámá, která se mu pravidelně odevzdává. Naráží na manželský stereotyp, soucit, výčitky svědomí, zhrzený talent. Celý film byl přirozený, s neokoukanými tvářemi a podal zajímavý pohled na mezilidské vztahy. (01.07.2008)

Depresivní snímek ze života? Můž a žena si nejvíce rozumí do té doby, než promluví. Pak už jde všechno do háje. Začnou na sebe mít požadavky a zbytek už znáte. :) Intimita je spíše uměleckým snímkem, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Až na pár, řekl bych, zmatených scén, plynula dějová linie hezky zpříma a autorům se dle mě podařilo přesně ukázat daný problém. Nebo danou realitu? 4* - 70% (28.01.2007)

Neobvyklý zážitek se mi místy nevstřebával úplně snadno: jakoby tu v rámci romantického dramatu scházel začátek, film totiž okamžitě vhodí do vášnivé „akce“, poté plyne hodně pomaly, vystřídavá silně pocitový styl s nezvykle explicitním pojetím sexuálních scén a posléze jde stejně hluboce na dřeň i po stránce pohnutých emocí postav... déle jsem se na něj odhodlával, ale nakonec stál za to. Z kategorie New French Extremity jsem už viděl pár vyloženě šokujících filmů a byť Intimita k tomu v pár detailech nemá daleko, přijde mi až obdivuhodné, jak podobně kontroverzní příběh jednoho prázdného, ryze sexuálního vztahu dokáže vytěsnit případný cíl šokovat diváka naprosto do úzadí a nechat v úsporně komorním podání vyznít především plnohodnotné drama. V něm sledujeme často mj. zcela všední útržky ze životů úplně obyčejných postav, řešící si vedle svých realizovaných choutek i problémy a radosti běžného dne. Nesoulad mezi zdánlivě šťastným rodinným životem a tajným vztahem bokem realizovaným z vnitřní potřeby přidává dostatečně na neklidu a napětí. Zaujme mezi tím i prvek podzemního divadla, ač u těchto scén ze zkoušek a představení jsem zpočátku myslel, že mě nadchnou víc. Těší mě ale, že z filmu, který se proslavil zejména odvážným skloubením áčkového dramatu s porno scénami, si budu v první řadě moct zapamatovat zcela jiné: třeba emotivně podmanivé noční klábosení dvou přátel u kulečníku a pár dalších podobně „obyčejně“ silných scén, stejně jako mnohhdy působivý výkon Marka Rylance se zvláštně smutným charismatem osamělého muže. [80%] (13.09.2023)

Pokud jsem to dobře pochopil, jde o základní životní otázky: Proč tady jsme, kam jdeme a co od toho očekáváme. Jestli život, který nám společnost lajnuje je to, co nás skutečně uspokojuje a jestli zboření životních jistot je znovuobjevením svobody. Odpovědi samozřejmě nedostaneme, protože žádné neexistují. (28.06.2011)