Ray Donovan

Po celý první sérii už nemám takový nadšení, jaký jsem měl po pilotu. Ale tenhle seriál je nacpanej kupou zajímavejch charakterů a i když se tam v polovině série nic moc neděje, a když už jo, tak to scénaristi hned utnou, ve finále je výslednej obrázek skvělej. Mrzí mě, že vyšetřování FBI nešlo na krev, jak bych čekal a bylo v součtu zbytečný. První série mě bavila víc než souběžně vysílaná poslední řada Dextera a myslím si, že mu Ray může bejt rovnoceným nástupcem, ale ne v Dexových nejlepších letech (1,2,4,5). První série 8/10. Ve dvojce se přitvrzuje, Rayova rodinná situace je ještě víc v prdeli, ale tentokrát už ne kvůli Mickovi. Ten je upozaděnej a přednost dostávají lidi z novin a FBI, co jdou po Rayových kšeftech. Jednotlivý epizody jsou super, celkově je to jedno z nejlepších tv dramat a Ray samotej patří mezi nejzajímavější postavy, ale ukrutně tomu chybí nějaká pevná dějová linka a nějakej finiš, ke kterýmu by to nevyhnutelně směřovalo. Proto pořád za čtyři. Druhá série 8/10. Trojka je z mýho pohledu zatím nejlepší. A stačilo fakt málo. Jen krapet víc využít zostuzenýho Cochranea a miliardáře Finneyho a zvedal bych celkově na pět. Jinak to je ale současná tv špička. Třetí série 9/10. (27.09.2013)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

Liev Schreiber s šarmem jemu vlastním ztvárňuje zkřiveného hrdinu moderní doby, který řeší problémy jiných lidí, ale vytváří tím problémy sám sobě. Jeho postava je přitažlivá, protože v sobě nese jistý morální a etický kód, přesto je nucena jej často potlačit. Nese v sobě velkou živočišnost, ale zároveň velkou schopnost sebekontroly. Je proto napínavé sledovat Raye Donovana, protože nikdy si nejsme jistí, co udělá. Podobně jako postava Mickeyho, jeho otce a nemesis v podání výborně slizkého Jona Voighta. Právě tito dva jsou největším důvodem Raye Donovana sledovat a napětí mezi nimi je hlavním tahákem seriálu. Děj je ale místy příliš překombinovaný. (28.07.2013)

Prvni tri dily slusne naslapnuto, ale s kazdym dalsim to geometrickou radou ztraci na pritazlivosti. Po prvnich osmi dilech uz jsem nemel chut se k tomu vracet. Hlavni postavy, jako charakteru je skoda, ale hlavni pribeh provazejici cely serial neni dost silne vyuzity na to, aby to cloveka nutilo se koukat na dalsi dily a oproti zacatku se dokonce rezignuje i na miniepizodky z Rayova zabavneho zamestnani (ktere tomu dodavaly stavu). (13.09.2013)

ajéje, zase se nacházím v úplně jiném vesmíru vnímání...ani jedna sympatická postava, včetně Schreibera, totálně nezáživný ústřední téma, vztahová bublanina Babicovy kvality a tak dále...ale abych nebyl taková svině, jako většina postav seriálu, přihodím jednu hvězdu navíc a přeju všem, kterým se to líbí, ať si to náležitě užívají, protože hurááá, byla schválena i II. sezóna! (14.09.2013)