Městečko prokletých

.....jako dítě školou povinné jsem tento horor zhlédl s velkým napětím a krve by se ve mě tehdy nikdo nedořezal. Celý týden se mnou nic nebylo. Dnes mohu tvrdit s naprostou jistotou, že žádná jiná "Village" Wolfa Rilla zatím nepřekonala a jeho hypnotizující blonďáčky vidím po 35 letech ještě teď...... (30.07.2004)

Působivé sci-fi slavilo ve své době úspěch a dokáže oslovit i dnes, byť více se bude líbit fanouškům žánru. Tísnivá atmosféra je podtržena černobílou kamerou. Nepozemské děti vypadají spíše jako roboti, a když se jim rozsvítí oči, nemají lidé proti nim šanci. Zdánlivé nehody jsou jen v náznaku, a tak nevidíme řidiče svíjejícího se v plamenech auta ani ustřelenou hlavu, což vůbec nevadí. Jejich síla tkví právě v tom, že se jedná o vraždy, kdy oběti neměli možnost nijak se bránit. Ještě když padne zmínka o Sovětském svazu, kde celé místo s dětmi i lidmi zničili atomovou bombou, stojí doktor Zellaby na straně dětí s tím, že je dokáže správně vychovat. Divák ale, stejně jako zástupci vlády a armády, tuší, že půjde o nadlidský úkol. Hrůza je způsobena tím, že lidé nemají proti vetřelcům žádnou naději. Po letech jsem zvedl hodnocení, jelikož mne překvapilo, že účinek filmu nevyprchal. (30.06.2020)

V roku 1957 napísal spisovateľ John Wyndham sci-fi román "Midwichské kukučky". Pojednáva o tom ako sa v malom pokojnom anglickom meste Midwich jedného dňa stane niečo veľmi podivné. Všetko živé razom stratí vedomie. Tento jav trvá len niekoľko hodín. Potom sa opäť všetci preberú. O deväť mesiacov po tejto udalosti sa miestnym ženám narodia velice zvláštne deti, ktoré majú desivé schopnosti. Dokážu vstúpiť do ľudskej mysle. Tieto deti nemajú žiadne city. Vypadajú ako ľudia, ale vo vnútri nimi nie sú. Tri roky po vydaní knihy tento horrorový príbeh sfilmoval režisér Wolf Rilla a o tridsaťpäť rokov po ňom natočil remake John Carpenter. Carpenterova zmodernizovaná verzia a aj starý čiernobiely anglický originál sa mi páčili, takže teraz sa budem musieť poobzerať už len po literárnej predlohe. *** (23.11.2015)

Horror! Blood! Gore! (alias "Horor! Krev! Násilí!", jak je v české verzi) Těmito slovy je uváděn The Bloodening, film, jímž tvůrci Simpsonových parodovali a zároveň vzdávali roztomilou poctu právě tomuto spektáklu (a mimochodem zatraceně povedeně). Krev tu sice není a násilí skoro taky ne, ale vše je vynahrazeno vynikající atmosférou a napětím až do závěrečných titulků. Je možná škoda, že od našlapaného tajuplného začátku to malinko klesalo, hlavně když pak bylo jasné, že děti nejsou děti, ale cizí entity, výhrady bych měl i vůči snad až příliš jednoduchému závěru, ale jinak je všechno vynikající. Od vzhledu blonďatých spratků se svítícíma očima přes jednoduchý děj, který v krátké stopáži dodává na působivosti (pořád se něco děje, není tam ani vteřina na vydechnutí), a konče třeba vynikající hudbou. Navíc kdykoli a kdekoli potěší účast nádherné Barbary Shelleyové, slušně hrají i ostatní herci (George Sanders v hlavní roli je typově dost podobný Vincentu Priceovi). Extra oceňuji i to, že ledacos zůstalo nevysvětleno - tím onen punc tajemna přetrvává, nevysvětlitelná hrozba vždy působí strašidelněji než něco explicitně vysvětlené. Zkrátka vysoce nadprůměrně udělaný film. Četl jsem od Wyndhama ledacos, ale Midwichské kukačky ještě ne. Už vím, pro co si v pondělí půjdu do knihovny. (07.03.2015)