Kikudžiro

Další skvělý fim od mistra japonského filmu Takeshiho Kitana. Kikudžiro je jemný film o cestě kluka, který hledá mámu a divného, nezdvořilého, nezodpovědného, neschopného a hloupého, ale přeci jenom citlivého chlapa. Během cesty se mezi nimi vybuduje silné pouto. Film mě rozhodně ani chvíly nenudil, jen ty dlouhé pomalé záběry, mě ke konci už chvílema štvali. (27.01.2005)

Dojemný příběh chlapce putujícího za svou matkou Takeshi opepřil tím, že do něj přidal sám sebe. Jeho věčně ubrblaný a nadávající strýček je nejspíš poslední člověk na planetě, kterému by kdokoliv svěřil dítě. On je to tak trochu takový japonský KOLJA, který tolik netlačí na city. Jen je hravější (část s motorkáři a spisovatelem u jezera byla jako návrat do dětských let) a možná i neuvěřitelnější. Osobně mi tentokrát trochu nesedli snové sekvence a možná zbytečně zdlouhavý začátek. (22.07.2012)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)

Kitana sa proste nedá nemilovať, či už je to jeho herecký prejav alebo perfektné režisérske schopnosti. Všetky jeho filmy sú akoby ušité presne pre mňa a ja ich proste žeriem ! Postava Kikujira nie je tá ktorú by ste si len tak obľúbili a fandili jej od začiatku. Kikujiro je gambler, zatrpknutý pošuk ktorý nemá rád nikoho a naopak nikto nemá rád jeho. Nájde sa však jedna výnimka ktorá ho spraví znesiteľným a veľmi zábavným... Všetci spomínajú ako je film pomalý alebo primoc dlhý, ja som si užíval každú minútu a veľmi dobre som sa pri ňom pobavil + タコ bola proste najlepšia :) (09.06.2012)

Úžasný pomalý film o putování malého chlapce a jeho hrubiánského strýce za maminkou kterou nikdy neviděl. Když jsem si ho pouštěl, nečekal jsem nic extra vtipného protože Kitana jsem znal spíše z jeho kriminálek, nicméně tímto dílem mě definitivně přesvědčil o svém umu - už dlouho jsem se u nějakého filmu nenasmál tak jako u Kikujira. Neskutečně vtipné scény se střídají dojemnými a do toho hraje nezapomenutelná hudba Joe Hisaishiho. (03.06.2010)