Milenci ze severního pólu

Osud nebo náhoda? Život Any a Otta je jeden dlouhý řetězec náhod, který je spojuje dohromady. Jednou je spojí, pak rozdělí, aby je záhy dal zase dohromady. Jenže je to pak ještě náhoda? Není to osud? Milionkrát ohrané téma, ale v podání Medema jde o fantastický zážitek. Los Amantes del Círculo Polar je film plný symboliky, tlumených barev a čekání na osudové náhody. (11.03.2007)

Nejsem vyloženě cynické povahy, ale rozhodně jsem spíše cynik, než romantik. I proto na mě většina romantických sraček příliš pozitivně nepůsobí - často jsou líbivé, bez herectví a příběhu a jsou-li dobré, pak jsou "jen" dobré, nikoli výborné. Najdou se samozřejmě výjimky - "Seznamte se, Joe Black", "Notting Hill" a možná bych si vzpomněl ještě na další. Ale aby mě celovečerní film věnovaný čistě jen vztahu dvou lidí takhle rozložil a nechal vytřeštěně zírat na titulky... No ještě se mi to zkrátka nestalo...______ Hra s divákem, hra s časem a prostorem, láska ve své nejryzejší a nejčistější podobě, symboličnost, dokonalá jednoduchost. Výborná vizuální stránka a také velmi příjemní herečtí představitelé.____Nebudu tady pět chvalozpěvy celý den - už není co dodat, snad jen: daleko daleko lepší, než tolik oslavovaný "Sex a Lucía". (19.02.2009)

Medem tady příběh vypráví netradičním a opravdu hrozně zajímavým způsobem, kdy střídá pohledy na situace, potažmo životní období dvou hlavních postav v podobě nevlastních sourozenců, jednou ukáže pohled Otta a podruhý Any, ale nedělá to a nestřídá to nějakým robotickým způsobem, ale vytváří z toho skoro až umělecký dílo, působí to dokonale a režijně geniálně, nicméně tohle mu vydrží zhruba do poloviny filmu, pak mu hlavní postavy dospějou, oddělí se a jemu nezbyde nic jinýho než už jen vyprávět dva oddělený na sobě moc nezávsilý příběhy, už to nepůsobí tak geniálně a prostě to celý uvadá, z čehož nevytrhne ani konec, kterej se snaží tohle celý uzavřít jako geniální příběh, kterej v sobě schovává daleko víc než se zdá, což se mu daří, ale tak nějak to pocitově vyzní doprázdna. (12.07.2009)

Příběh nevlastních sourozenců Otty a Any kteří se narodili pro společnou lásku, postupně vyprávěný z perspektivy každého z nich. Otto ale po smrti své matky Anu opouští, aby ji nakonec mohl potkat za polárním kruhem, daleko od předsudků a nepochopení. V poněkud nadstavovaném závěru pak Medem nabízí dvojí závěr tohoto příběhu - červený autobus a věčný odlesk Ottovy tváře v Aniných očích, nebo jen další míjení? (24.10.2008)

Jsem z těch chlapů kteří vrčí, když chce jejich rádobyromantická partnerka místo finále MS v hokeji, sledovat západ slunce, nebo když dává přednost svíčkám před skvěle zářícími LED žárovkami z Ikei. Přesto. Jsem romanticky založený člověk, cíťa v utajení, empatik z planety Mars. Takže můžu kvalifikovaně prohlásit, že tento film, je romantický asi jako tchoř, který si na playback prozpěvuje Everything what i do... od Briana Adamse. Začátek filmu je mile ulítlý, všichni Jiní si příjdou na své, člověk se spíš usmívá a se zájmem sleduje, jak si děti poradí s tím, že jsou tak trochu jeblé. Pak s lehkým porozuměním sledujeme jejich rodiče, jak se popasují s tím, že jeblost jejich ratolestí neustupuje a hold z nich normální průměrní občani nevyrostou. Zbytek příběhu je hraní si s náhodami, kterých je tolik a jsou tak nepravděpodobné, že se distributoři rozhodli přiklepnout k žánrovému označení drama/romantický, ještě i mysteriózní. Pokud jste tedy čekali, že se bude čarovat, nebo odněkud vyjukne Mulder se Scullyovou... . No, ale co už. Neměl jsem problém to dokoukat, protože mě zajímalo, jak nakonec tvůrci naloží s hlavními postavami. Bude hepáč? Píší, že je to romantické. No jo, ale taky je to drama. A navíc je to mysteriózní, takže třeba umřou a pak obživnou... . Tady máte důvod, proč se na to podívat. Ze zvědavosti. Přestože se to tak snaží vypadat, žádný ááárt to není a nepomůže ani to piááááno. Zcela jistě to ale není ani tuctový film. Trojstáár tedy neznamená průměrný, ale spíš ne až tak originální a pro mě přínosný film. (01.02.2017)