Země

Bezejmenná španělská krajina. Záhadný muž. Angel. Přijíždí vymítit Stínky. Brouky. Mluví s hlasem ve své hlavě. Filozofuje. Potkává Angelu. Vdanou za Patricia, co rád loví kance. A Marii. Žhavou, dráždivě sexy rusovlasou Marii v koženém oděvu na motorce. Bydlí v modrém domku. Postupně vyplouvá na povrch vztah. A emoce začínají jiskřit. Stejně jako blesky, které zabíjí. Angelo zasáhl do perfektně zařízeného světa surovce Patricia, světa dvou žen, kde vše klape. Patricio se ho nechce vzdát. Angelo je rozpolcený a sám, je nerozhodný. Maria je závislá na sexu a nemůže se zamilovat. Angela je sama a nešťastná, ale zamiluje se jako školačka. Jeden muž, dvě ženy. Jak vše skončí? Vše podbarveno nádhernou, poetickou hudbou a překrásnými hrami s kamerou, dávajícími vyniknout specifické kráse španělských vinic, země s úchvatnou oblohou a nádechem exotiky konce světa. (23.07.2008)

Baskický kouzelník a velký interptetátor snů, sice v případě Tierra, natočil film, který je o krapet horší než La Ardilla roja, ale onen krapet je tak nepatrný...Výklad jeho snímků nechám na Sigmundu Freudovi, vlastně nenechám, protože se mezi námi vezdejšími už nenachází, tak tedy někomu jinému a snad povolanému. Osobně se raději nechám unášet dvěmi hodinami atmosféry, pro kterou se hodí snad jen přirovnání k větě z Twin Peaks-Fire Walk With Me: "Žijeme ve snu." (06.08.2007)

Ak by tento film bola moja prvá "medemovka" zaujme ma, no rozhodne nie tak silne ako iné jeho (neskoršie) filmy. Zvádza ma to k porovnávaniu. Tierra má vizuálnu a umeleckú hodnotu, má myšlienku a množstvo symbolov, rovnako však má málo presvedčivého Carmela Gómeza a niektoré samoúčelné dialógy. Silné pasáže striedajú dialógy o ničom a všetkom zároveň. Úvod je málo dôrazný, dosť nudný a skôr si ulietava kade tade, v polke filmu sa konečne napojím na Medemovskú lyriku a emócie, čo sa pri ostatných filmoch stáva úderom prvých scén. Tentokrát mám dosť nevyvážený dojem. (11.04.2011)

Dlouho, předlouho mně trvalo než jsem si přidal poslední střípek do pestrobarevné mozaiky jménem Julio Medem. Není to tak dlouho co jsem viděl poslední mistrův film, kde mě především okouzlil výkon Penélope Cruz. Po shlédnutí Tierry ale musím přiznat, že tu jeho poetičnost, erotičnost a mystičnost už jeho poslední díla obsahují méně a méně....což je velká škoda. To však neplatí o tomto kouzelném příběhu Ángela....napůl živý a napůl mrtvý - napůl člověk a napůl anděl.... plném symbolů, klasické "medemovské" poetiky, prodchnutý neskutečně silným erotickým nábojem, tajemnem, napětím a nádhernou hudbou. První půlka by se mohla zdát trošku nudnější, ovšem člověk znalý Medema si i tady nacházel maličkosti, které hrály důležitou roli v druhé, nadupanější půlce. Rozjelo se to tak zajímavě, že jsem se dostal opět do stavu, jaký ve mě dokáže vyvolat právě a jen Julio Medem a já konec filmu doslova prožíval s hlavním hrdinou. Když ono vybrat si je někdy tak těžké.....a nemusí na to mít člověk ani rozdvojenou osobnost. (29.04.2016)

Kamarad: "Tak na co dnes budeme koukat?" Ja: "J. Medem - Zeme" Kamarad: "Hmm, a o cem to je?" Ja: " Hlavni postava je hubic stinek" Kamarad: "Coze? O tom se da natocit film?" Ano, o tom se vazne da natocit film. Nadmiru poeticky a prodchnuty mystikou. J. Medem opet dokazuje sve kvality, v tomto neobycejnem snimku. (23.11.2005)