Wisdom Teeth
Režie:
Jiří StrachScénář:
Marek EpsteinKamera:
Vladimír KřepelkaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Ivan Trojan, Zuzana Stivínová, Gregor Bauer, Josef Dvořák, Jiří Dvořák, Zuzana Kajnarová, Miroslav Krobot, Simona Babčáková, Oldřich Navrátil, Lukáš Hlavica (více)Obsahy(1)
Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
V tomto případě se spolupráce dua Strach+Epstein povedla. Strach to geniálně natočil. Ten socialismus z toho přímo dýchá. Ty šedé ulice a hnusné kanceláře jsou vykresleny přímo puntíčkářsky. Epsteinův scénář je velmi svižný a zábavný. Film uteče skutečně jako nic. Líbilo se mi i to závěrečné hořké vyznění. Prostě, parádní jednohubka, po které si budu ještě dlouho pamatovat, že moudrý chlap se nežení.:D ()
Tak, Jirko, zase mi děláš radost! Osmy mi sedly jak v poslední době máloco. Dokonce mi ani nevadí, že si po první projekci vůbec nejsem jistý, jestli ten film beru jako komedii nebo spíše jako lehce smutnou historku z dob komunismu. Ona ta doba je ve filmu vyobrazena tak sugestivně, že nechutnost komunismu musí pochopit snad každý. Zabedněné výlohy, nefungující neony na obchodech, špína a šeď ulic i oblečení a vybavení Richardovy domácnosti, to vše vyniká v opravdu perfektních exteriérech i interiérech, při kterých mi fakt občas mrzl úsměv. Hudba vybrána taky s citem, žádný přehršel tehdejších protestsongů, ani laciné břečky normalizačního popíku. Ovšem největší pochvala, Jiří, je jako vždy za výběr herců a jejich výkony. Snad neexistuje role, kterou by Trojan nezahrál přesvědčivě a u které by si člověk neřekl, že to prostě nikdo jiný hrát nemohl. Jeho dialog se synkem v práci je snad nejlepší scénou filmu. Josef Dvořák mile potěšil. Ostatní hrají také skvěle, i když některé postavy jsou značně schematické. Takový chudák Navrátil už dlouho nedostal podobnou roli jako ve Vracenkách, pouze samé Nádeníčky a hajzliky. Jo, a ještě jedna přpomínka: Prosím (!!!) obsaď už Jirku Dvořáka do role nějakýho echt dacana s knírkem a brýlema. Od geniálního Alfréda Bartoše se mi jeho role zdají dost podobný - takový frajírek s roztomilým kukučem, který ví víc než ostatní. Ale toto všechno jsou jen drobnosti a mé sugestivní pocity. Filmu by slušelo plátno a plná kina, protože si to, Jirko, fakt zasloužíš. Kult jako Pelíšky to asi nebude, těch hlášek a efektních scén tam tolik není, ale film, který pobaví každého inteligentního diváka to bude určitě. Já se bavil královsky. P.S.: Kolik procent lidí myslíš, že by na konci zvolilo multikáru? ;-) ()
Dost možná nejsmysluplnější Epsteinova věc, které škodí pár dost hovězích estrádních "meta-fórů" a tuhý rozjezd. Ve druhé polovině nicméně přijdou solidní (byť dost návodné) scény, v nichž mají Osmy aspoň zárodek depresivní atmosféry. Jasně, tenhle normalizační srandaJob tak trochu dojíždí na efektní stavbu a zbytečné "náhody", ale přinejmenším se aspoň trochu liší od ulepené a neškodné ostalgie. Vlastně by se mu nepochybně dobře dařilo v kině, kde poptávka po "trochu drsnější Hřebejkárně" pořád nemá důstojného zástupce. Pro mě tu pořád přebývá panoptikálnost a sklony lacině se uchechtávat v odporném normalizačním mauzoleu, ale Osmy jsou vlastně snesitelný film o potýkání se s osudem a strachem (Jiřím). Ten mimochodem zase dokazuje, že dovede pro televizi režírovat poměrně tlumeně a elegantně. I upocené milostné etudy se soudružkou kolegyní se dají přežít. Řekl bych smířlivý film o nepříjemných věcech. Možná až moc. Chtělo by to přibrousit hrany a míň toho krasobruslení v hovnech. Ale vlastně jsem to celé dal skoro bez ošívání, to už se mi u televizáku dost dlouho nestalo. Takovej neškodnej bubblegum. Vlastně Pedro. ()
Kdybyste zkřížili to nejslabší z Pelíšků a to nejlepší, co by se kdy dalo vytřískat z Bakalářů, mohlo by to zhruba odpovídat tomuto TV filmu. Trochu pochybuju, zda ho budou schopni ocenit/docenit generace s porevolučním datem narození, protože hodně tady dělá právě vymazlené retro a normalizační příběh. Prostě lépe se bude film vstřebávat tomu, kdo alespoň jako dítě zažil dobu, kdy i k blbému zubaři nebylo radno vstupovat bez nezbytného úplatkového minima, kdy údržbář bral větší peníze než neurochirurg a na melouchy měl pořadník, v němž figurovat na posledním místě znamenalo dočkat se opravy nejdříve za rok a posun o stránku vpřed oběť v podobě tučného valutového obnosu nebo poskytnutí manželky k felaci. Na druhou stranu ti později narození se můžou těšit na dobré herce a že se jich tu sešlo dost. Osobně jsem jako vždy slintala z Krobota, Trojan perlí skoro stejně dobře jako v reklamě na T mobile a Babčáková umí naprosto dokonalou soudružku. Milé a úsměvné a do toho vám tam sem tam zachrachlá Jirka Shelinger. Duo Strach - Epstein má slibně našlápnuto. ()
Mám rád tvorbu Jiřího Stracha a v podstatě se dá říci, že je to můj velmi oblíbený režisér, mám tedy po zhlédnutí jeho nového televizního filmu Osmy trochu špatné svědomí, že budu jeho práci hanit, ale nelze jinak - mám totiž s filmem morální problém - natočit o Chartě 77 a disentu téměř crazy komedii mi přijde opravdu přespříliš, šedá doba bezčasí normalizace nahlížená komediálním rastrem, to vnímám jako manipulování s kolektivní pamětí, trochu rouhání, abych sem dostal nějakou aluzi k filmu, a rouhat se nemá, jak trefně podotýká postava Marty. Celý problém tkví ale již ve fázi scénáře, Marek Epstein záměrně volí v polistopadovém českém filmu tak oblíbený (a už opravdu dost zprofanovaný) rastr tragikomedie, tedy subžánru, který proslavily především filmy Jana Hřebejka, a já skutečně dost dobře nechápu, proč se v Česku musíme ohlížet zpátky výhradně touto optikou, začínám být na tenhle přístup už trochu alergický. Epstein rád efektně kombinuje a tak přichází s konceptem, v němž má hlavní hrdina Richard Den-blbec a během 24 hodin nastane v jeho životě doslova kalamita. To by nebylo nic proti ničemu, kdyby do takto nastíněného rámce Epstein nezakombinoval dění kolem Charty 77 a vlastně svým způsobem nezlehčoval disent, jinak by ty ztřeštěnosti byly i vtipné. Samo téma je nosné a já osobně mám za to, že ten pravý klíč k němu našli tvůrci Pout či třeba Jaroslav Brabec ve svém syrovém televizním PF 77. Záměr natočit o tak vážných věcech crazy komedii (s vydatnou příměsí komunální satiry) je samozřejmě svým způsobem pochopitelný, gradace absurdní doby a kumulace všech těch absurdit života v reálném socialismu se dá jistě uchopit i takto, mám ale obavu, zda chvílemi z toho na mne nedýchal závan ostalgie. Takové lepší Vyprávěj... On i ten disent byl v podstatě sranda... Když ,,hodní" stbáci házejí do řeky střelnou zbraň, když Richard nalézá motivaci postavit se strachu, když se na něho valí všechny ty katastrofy neuvěřitelnou shodou okolností v jeden jediný den, mám pocit, že to Epstein nemyslí upřímně, ale je až přespříliš postmoderně ,,invenční" a, což je horší, vrší klišé a vaří z vody - už jenom ten ústřední motiv ,,náhodného" podpisu Charty je naprostý nonsens, takhle se podpisy pod Chartu nesbíraly, to je naprostý blud vycucaný z Epsteinova prstu, zřejmě si plete Chartu a nějaké pozdější petice z konce 80. let, chartisté vlastnoručně psali kvůli utajení jen prostý lístek s textem ,,Souhlasím s prohlášením Charty 77 + jméno + povolání + adresa", žádné podpisové archy jako v Osmách neexistovaly...a už vůbec se nedávaly podepisovat na potkání...(pro ozřejmění lze komparovat s historicky mnohem věrnějším seriálem České století - díl Je to jen Rock'n'roll), že by byl podpis hned druhý den ráno publikovaný na Svobodné Evropě je už úplně přitažené za vlasy... Navíc mně dost iritovaly všechny ty lacině vyznívající propriety (příliš okázalý Jaguár, příliš nadržená milenka, příliš vlezlý instalatér atd.). Co se nescénáristických rovin Osem týče, řemeslně je ten film výborný, takový Strachův standard, řekl bych. Až filmová kamera Vladimíra Křepelky, dobře zvolená hudba (zvláště pak budovatelské písně!), opravdu vynikající casting, standardně dobrý Ivan Trojan a opět naprosto famózní Miroslav Krobot, jehož výstup v kanceláři ředitele patří k těm nejlepší bafuňářských scénám české polistopadové kinematografie vůbec. Trochu mi neseděl jen Josef Dvořák a překvapivě ani Strachův dvorní herec Jiří Dvořák, jemuž jsem jeho postavu také příliš nevěřil (samozřejmě ani s tím ,,překvapivým" závěrečným odhalením). Ten vjem nesympatie však možná tkvěl pouze v tom, že tu Jiří Dvořák hrál vlastně Andreje Babiše v jeho mladých letech... '-) PS: Aby bylo jasno - tenhle film není o tom, jak to bylo před rokem 1989 vlastně všechno prima a život byl jedna velká komedie, ale o tom, že minulý režim byl jedna velká kafkárna! () (méně) (více)
Galerie (71)
Zajímavosti (30)
- Tomáš Töpfer hraje zubaře, stejně jako v seriálu Život na zámku (od r. 1995). (M.B)
- Ivan Trojan, tak jako jeho postava Richard sice Chartu nepodepsal, což ani nemohl, v té době mu bylo 16 let, ale v roce 1989 podepsal protirežimní „Několik vět“. Za to zaplatil záhy, když místo do Armádního uměleckého souboru v Praze narukoval na prezenční vojenskou službu daleko na východ Slovenska. (sator)
- Hudbu k filmu nahrál Orchestr De funes. (M.B)
Související novinky
Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky
Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (více)
Reklama