Plovoucí věžáky

Zprvu jsem byl nadšen, že Poláci se pustili do této tematiky a i z hlavních hrdinů, že to byli normální hezcí mladí chlapi a ne vykroucené buzny. Ale mé nadšení postupně trochu opadlo a především zavěr - pro mě hnus, nesnáším krváky, násilí, jako kdyby film sám nabádal, že za to, jak se představitel choval, zaslouží smrt... 6655 (24.07.2023)

Čo tu teda máme ... chlapca, ktorý miluje svoje dievča, ktorého matka často a dlho bozkáva na ústa, ktorý zbožňuje svojho nového priateľa no a medzi tým všetkým sa zmieta. No a koniec, ktorý ukrajuje z môjho hodnotenia. Výborne natočené, mne sa to páčilo ... ale niet sa čo čudovať, je to predsa film z Poľska. (20.09.2016)

Pomaly plynúci príbeh dvoch chlapcov, ktorí sa snažia bojovať o svoju lásku. Príjemný vizuál a ťaživá atmosféra tomu dodávali potrebnú dramatičnosť. Potešilo aj niekoľko vzrušujúcich momentov, pri ktorých sa mi obrovsky zrýchlil tep a nechcela som, aby skončili. Potenciál však nebol naplno využitý a koniec mi prišiel zvláštne uťatý a prirýchly, ako keď prerušíte súlož v tom najlepšom – divák zostane bez orgazmu, ale režisér veselo strieka do ksichtu. (17.01.2017)

Nedávno jsem podruhé zhlédnul dokument The Celluoid Closet, kde mj. zaznělo, že gay postavy vystupující v amerických filmech cca. v 50. a 60. letech minulého století měly jasný úděl „Jsi-li gay, budeš trpět a špatně dopadneš…“ Nebudu zastírat, že jsem se na zkouknutí mého prvního polského filmu s queer tématikou velice těšil, ale v konečném důsledku mi přišlo, že vyznění filmu patří právě do poloviny minulého století. Když k tomu přičtu velice odfláknutý vývoj děje, nemohu hodnotit jinak než podprůměrem a doufat v nějaké lepší polské příště… (07.08.2014)

Chtěla jsem se vyhnout tomu, abych tu psala o tom, jak mě zklamal, ale to prostě nejde. Zklamal mě. 70 minut filmu mi přijdou zcela špatně využity. Tvůrci propásly okamžiky, ze kterých se dalo mnoho vytěžit. Přijde mi, že dost scén na sebe i hůř navazuje. Na film se nešlo dívat jednoduše, příběh se mnou neplynul onou lehkostí povznešenou označením, že jde o festivalový snímek. Moje pozornost kvůli tomu usínala. Zbylých 20 minut mě ovšem znovu probralo, tam jsem se místy i povznášela s lehkostí. Ale i přesto mi přijde, že film má o dobrých 10 minut navíc. Čekala jsem, že by film možná vygradoval scénou, kdy Kuba stojí na mostě, to se bohužel nestalo a místo toho se objevil konec, který se tak ošklivě a okázale snaží hrát na city, až to hezký není. Stejně tak jako se Kuba ztrácel ve svých citech, tak já se ztrácela v tomhle zvláštním filmařském počinu. Co mu ale upřít nemůžu, je úžasná kamera. (11.06.2014)