Pozor na Harryho

Většina Allenových filmů jsou do určité míry autobiografické, Deconstructing Harry se mi však zdá být ze všech nejvíc. Starý dobrý Woody se zamýšlí nad tím, čím ty přítelkyně během své kariéry zklamával, jak psát, o čem psát, o tom, že někdo se lépe pohybuje v umění než v životě... I když je to typická allenovská komedie, vyznění je nakonec o dost trpčí, než jeho ostatní filmy... Allen je sám. Na krku má jen rozhádané bývalky a naprosté nepochopení okolím... nebo možná vlastní nechápavost k okolí - a právě toto dilema tu Allen řeší - na čí straně je chyba? Nejsem to já, kdo celý život ubližuje, ač to svádím na vše ostatní? Nakonec mu zbývají jen vlastní postavy, ty ho chápou nejlépe...dokonce líp než vlastní psychiatr, protože tomu říká jen co chce...V Annie Hall říká na konci, když sledujeme jeho hru, která končí happyendem (dívka-Annie se k chlapci vrátí), že hry musí dopadnout dobře, protože život je mnohem těžší a on to musí nějak kompenzovat.... To samé říká i v Deconstructing Harry - postavy jak je napsal jsou lepší než jejich skutečné předobrazy, proto jsou jediní, kteří Harrymu skutečně rozumí... (30.01.2005)

Woody utržený ze řetězu - prasečící, rozepínající i zapínající si poklopec, opakovaně trousící fuck a blowjob, vyjednávající se šlapkami. Není to úplně Tarantino nebo Scorsese, ale blíž k Mean Streets se Woody ještě nikdy nedostal. Vhodně zvolený syžet skýtá příležitost skloubit Allenovy polohy komika i oduševnělého komentátora vezdejší existence. Neurotický spisovatel cestující pro cenu za celoživotní dílo bilancuje prostřednictvím vzpomínek, příznačných úryvků z literárního díla a současných údalostí a zároveň hledá inspiraci pro "román, z něhož už utrácí zálohu". Břitký humor a přisprostlé vtípky závažná témata nemělní, ba právě naopak, když používá vtipem šermující Woodyho postavu jako ilustraci těžké životní krize. Vtipy přirozeně vyvěrají z dialogů, aniž naroubovaně trčí. Řada z nich představuje Woodyho zlatý fond, jiné to nejdrsnější, co lze v prostředí konformní filmové zábavy zažít [Zplynovali 6 miliónů našich! / Je to smutný, ale rekordy jsou od toho, aby se trhaly.] Závěr filmu odkazuje na sentimentální tendenci filmů z rodu Půrpurové růže z Káhiry, které nepatří k mým oblíbenějším, a obrušují hrany jinak břitkého vyznení filmu. Protože je zřejmé, že nejde o kompromis, nýbrž upřímné Woodyho vyznání, smíchem otřesený divák nejlepšímu devadesátkovému filmu rád odpouští. (24.02.2016)

Scénáristický skvost, respektive forma, kterou Woody odvypráví příběh Harryho Blocka, jehož osudy by vydaly na výživnou knihu, a taky že ji napsal, a kterého vidíme s několika tvářemi a mnoha očima. Určitě ne obyčejný, ale zase ne doslovně netuctový příběh sexuální tenzí posedlého inteluktála vypráví Woody natolik originálním způsobem a zároveň udržuje v přiměřených dávkách svůj trademarkový humor a přitom celý snímek dokáže po celou dobu udržet více v rovině vztahově dramatické nežli komické. Jasně, kdo je naladěný na Woody frekvenci nasměje se dostatečně a přihodí nějaké procentíčko v hodnocení navíc, za sebe si ale více cením právě té dramatické roviny, ve které Woody opět nechává promlouvat zcela nenuceně nepsaná vztahová moudra, jakoby z vlastní zkušenosti, nebo o sobě vyprávěl... 100% (30.05.2016)

Tenhle Allenův snímek mi ze všeho nejvíc připomínal psychický kolaps a je až s podivem, že to hlavní hrdina nakonec přežil :) Všechno je tu neuvěřitelně nervní (i na samotného Woodyho!), což podtrhuje i zvolená koncepce obrazu (střihy, rozostření) a peprná mluva, sloužící pro zdůraznění vyhrocenosti situace. Film si od diváka žádá maximální soustředěnost, což je dáno velkou spousta příběhových linií, pohybujících se mezi realitou, románovou fikcí a neurotickou představivostí. Životní moudra a nezapomenutelné citáty snad nemusím ani připomínat. 8/10 (31.10.2009)