Na vítězné vlně

Sportovní filmy mám rád a tenhle nebyl špatný. Jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, nemám nic, co bych zde zvlášť ocenil a proč bych doporučil právě tento snímek. Jasně, nejdelší šňůra výher. Jenže jak je i ve filmu řečeno- o tu šňůru tady vůbec nejde. Takže co se dílek o sportu týče, napadá mě nejedno, které má narozdíl od tohoto pověstné a staré známé něco navíc. Proto v uvozovkách jen 70 %. Oblíbená část- duel na běžeckém pásu (07.12.2014)

Taký bežný priemerný športový film, ktorý nijako výrazne nevyniká nad inými filmami s podobnou športovou tématikou. Aj keď aspoň niektoré veci boli v porovnaní s inými filmami obohatením, ale v celku naozaj nič prevratné. Páčil sa mi najmä ten vzájomný rešpekt hráčov a najmä úcta k trénerovi. Ale zas to bolo len o vzostupoch a pádoch, motivácii a predvídateľnom vývoji, aj keď ten koniec bol celkom vydarený a bez totálneho klišé. (18.12.2014)

Nesmírně slabý film, kdy to nejdůležitější je řečeno na začátku. Na Wikipedii o tom také něco najdete, stejně jako o trenérovi. Film se snaží hrát na emoce, ale je tak neskutečně prvoplánový, že to snad ani nemá cenu nějak kladně hodnotit. Laura Dern si tu v podstatě nezahraje, Jim Caviezel nasadil svůj tradiční trpitelský výraz. Filmy o boxu a baseballu jsou většinou skvělé, ale o americkém fotbalu očividně ne. (20.11.2014)

Neurazí ani nenadchne. Ale opäť vítam návrat do športovej drámy, pretože viem, že klenoty typu Spomienka na titanov či We are Marshalls sa už nenatočia, takže som vďačný za každý sport drama movie. Najbližšie ma čaká ďalší americký národný šport v podobe Million Dollar Arm, kde očakávam rovnaký "len" priemer, ale aj tak si ho nenechám ujst. 65% (03.05.2015)

Ten pravý charakter mužstva se nejlíp pozná tehdy, když se prohrává; v časech zlých spíš než v těch dobrých. Toť stará pravda platící univerzálně pro všechny týmové sporty, a je určitě jedině dobře, že se jí někdo - spolu s v(d)ěčným motivem kolektiv > jednotlivec - rozhodl takhle naťuknout. Co už bohužel pochválit nemůžu, je ta zjevná manipulace s divákem... 1) Dvě prohry ze dvou úvodních zápasů se vážně nerovnají "devastujícímu startu do sezony"; dokonce ani v případě mančaftu, co zrovna přišel o tak dlouhou vítěznou sérii. To se na mě nezlobte. 2) My všichni současní/bývalí sportovci moc dobře víme, čeho dovedou být schopní takoví fanatičtí tatínkové, ovšem tahleta posedlost jedním rekordem byla minimálně nevěrohodná; až bych možná hovořil o posedlosti posedlostí v podání autorů snímku. Zápas co zápas aspoň pět záběrů na běsnícího Ryanova otce, no to víte že jo. *sigh* 3) Chápu, že se rekonstruovaly skutečné události, ale aby se během prvních 40 minut hned čtyři postavy ocitly přinejmenším na hraně života a smrti, to na mě bylo přece jen příliš. 4) Novináři a komentátoři zde působí jenom jako takoví kašpárci ve službách osudovosti filmu. A jsou přitom dost dobře nesnesitelní. --- "You know why they call me Buster?" - "Cause you're stupid enough to let them?" (19.11.2014)