Keoma

Pokud si představím věci, které dělají špageťáckej western špageťáckym westernem, tak zde jsou snad všechny a to jak v dobrém, tak v tom nepříliš povedeném (poněkud dřevěnější herectví menších i větších rolí). A ano, je to povedené, zarostlý a vyvlasený Franco Nero hází zadumané pohledy a moc nemluví, přičemž čelí démonům své minulosti (což mi připomíná, měl bych zavolat bráchovi, hm). Děj je sice prostinký, ale funguje, více méně, bohužel ale nedokáže naplnit stopáž a má tak dva vrcholy, z nichž ten druhý je nastavovaná kaše (zdravíme Tarantinovského Djanga, mimochodem). Zkrátka a dobře, je to slušná žánrovka, co má ucházející přestřelky a zádumčivého pistolníka, co dělá pif paf a s brokovnicí zas pchžžrrž. Howgh. (07.12.2015)

Na obálce DVD se píše "Mistrovské dílo westernu". Možná, ale já jsem očekávala něco mimořádnějšího. Byla tam dost hluchá místa (něco načato a nevyřešeno). Kdo byla stará indiánka ? Matka Keomy ? Můžete si myslet co chcete. Porod mladé ženy byl natočen tak naturalisticky (řev silnější než střelba a hudba), stará indiánka jenom stála a nepomohla ! Neuvěřitelné ! Hudba nádherná, ale to byl první western, kde se zpívalo a mě to místama rušilo (zvláště fistule ženy, která ječela jak když tahají kocoura za ocas). Možná, se jedná o umění, možná to byl vynikající projev zpěvačky, ale já bych se obešla. Franco Nero - no hvězda, ale nechápu, proč se vracel do vesnice, kde ho nechtěli a kde stejně nic nevyřešil ! Když už tam bylo tolik mrtvol, tak to mělo být aspoň k užitku, ale Keoma naskočil na koně ....a "odkvačil do neznáma"... (02.03.2009)

Kdyby se Sergio Leone rozhodl, že zfilmuje Nový zákon s Francem Nerem jako Ježíšem, tak by to dopadlo jako Keoma. Uhrančivý Franco Nero si vyřizuje účty v nekompromisním, ale o to více tíživějším westernu, který nešetří biblickými motivy ani hutnou atmosférou. Závěr, prostředek, konec, jen stěží můžu vypíchnout vrcholnou scénu. Keoma se na vrcholu drží od začátku do konce. (18.09.2009)

Pokus o spaggeti ve stylu shakespearových dramat. Farmář a pistolník měl tři syny (Král Lear), řeč nad jeho mrtvolou (Julius Caesar), no a to ženské ztělesnění Keomova indiánského původu ve stylu Bednarika nebo Morávka - zdá se, že se tu hraje velkolepé divadlo, ale jen vcelku nápaditá režie zakrývá celou tu vesnickou šmíru. Keoma připomíná Ježíše, filosofuje s adoptivním otcem o smyslu svého života, učí obyvatele města bojovat za svobodu a nerozlišovat podle barvy kůže ... a zabíjí a zabíjí. I hudba se snaží drasticky vzbudit v divákovi dojem osudovosti, jenže kde nic není... (18.06.2009)

Keoma je takový pro mě netypický western, jsem zvyklý na postavy typu Eastwood a ne takový parchant jako Nero, ale rozhodně to není na škodu. Nero se umí pěkně rozzlobit a všechny pěkně pokosit. Westerny mám rád a tohle nebyla žádná pruda. Masakr jak má být. Jediné co mi dost vadilo byla hudba která oproti třeba Merriconemu nemá správnou atmošku a celkově se špatně poslouchá. (01.04.2011)