Kameňák 4

Je to už deset let, co diváci opustili brány městečka Kameňákov a jeho obyvatele, ale ti žili dál svým filmovým životem až doposud. Staré známé postavy mezitím citelně zestárly, některé se odporoučely a nyní se vracejí na scénu už pod jiným režijním vedením. Podnikatel Leo Kohn podezřelý z vraždy své nenáviděné tchyně je asi první a s největší pravděpodobností také poslední "zločinec", kterého náčelník policie Pepan Novák zatkl, neboť od nynějška bude zastávat úřad starosty. Od Vilmy a dcery má svatý pokoj, protože se obě ráčily odlifrovat na neurčito do Austrálie, ale zato mu vlezle nadbíhá učitelka Vlastička, a jeho dospívající syn Pepíček prožívá své první zamilování do spolužačky, která se zásadně dole neholí (jak se divák sám na vlastní bulvy přesvědčí ve školní sprše). I na radnici může dojít k humorným situacím, stejně tak jako ve škole, kterou cloumá puberta, a jejíž ředitel se chystá do důchodu. Leo Kohn mezitím bručí v base, kde se mu s určitostí nebudou líbit středy a přibyli i noví obyvatelé. Zcela jistě k nim patří rodina Cloumalových, přičemž hlava rodiny Franta záhy přebírá místo náčelníka policie po Pepanovi. Bude Ján Novák na první pokus kvalitativně lepší než zatracovaný Zdeněk Troška, který měl na strefení do diváckého (ne)vkusu hned tři pokusy? Hned zkraje je třeba si říct, že s novým režisérem přišel tak Trošku nový a jiný koncept, který si občas z předchozí trilogie bere víc, než je nezbytně nutné, a současně razí cestu odklonu od dřívějšího převádění zlidovělých vtipů do filmové podoby. Novák jako jeho předchůdce neumí tak zručně pracovat s herci a vypadá to, že se spokojí, když se většina, především vedlejších postav, pitvoří a bez tvaru odříkává text (Marcus Tran forever!) V tomto ohledu tak vzniká dojem jako by ve filmu hrál každý, kdo se zrovna namanul. Oproti tomu vytříbený vkus měl casting na obsazení rolí pohlednými slečnami. Jejich početný zástup opravdu překvapí. I vtipů je relativně hodně, ale vtipně funguje přibližně třetina z nich, přičemž pětina z nich je téměř geniální. A to hlavně na sexuální téma. Není divu, že film velmi často připomínal teenage komedie inspirované americkými vzory (viz webkamera v dívčích sprchách). Na Trošku se tak úplně nezapomnělo. Na zdi u silnice v jedné scéně visí poutač na Babovřesky 7. Jeho rozháraný styl mně však ve čtvrtém pokračování ani trochu nechyběl. Jeho nástupce si to však rovněž nedokázal ohlídat. Čtyřce se občas dařilo dostávat se do sympatické roviny sebeparodie. To bylo fajn. Když to ale vypadalo na dobrý gag, tak si to režisér pokazil slabým vypointováním anebo prostou sázkou na trapnost. K tomu docházelo opakovaně. Film od druhé třetiny nabral solidní tempo a gagy vršil i přes neorganizovanost v rychlém sledu. V tu chvíli bylo z čeho vybírat. Úplný odklon či distancování se od předchozích tří dílů byl z hlediska zachování návaznosti na ně téměř nemožný. Mohl se však pozměnit koncept, a tak se i stalo, ale chybělo mu dostatečné propracování, rovněž práce s herci ve vedlejších rolích nebyla ukázková. I na počtvrté se divák nepobaví na vysoké úrovni, ale pořád lepší než Troškův antivtipný detox. Na otočku se v tomhle svérázně vtipném městečku stavit lze. 60% (08.03.2014) (méně) (více)