Minulost

Farhadi variuje to, co velmi dobre umi. Jemne pootacet optikou pohledu na sve hrdiny, naklast na rozchazejici se manzele neprijemnosti (tentokrat jak uz nazev napovida pujde o minulost) a prihodit tam trpici dceru. Stejne jako Rozchod Nadera a Simin to cele tahne kriminalni zapletka. A zenske hrdinky jsou tentokrat jeste protivnejsi nez v jeho predchozim dile. Presto prese vsechno je to ale jiny film, ma v sobe vic intimnejsich a jemnejsich momentu, par lepsich detailu, jiny (a rekl bych lepsi) rytmus, mene schvalnosti a teplejsi barvy. A navic od zacatku napeti, ktere si v leccems nezada se Zvjagincevovym Navratem. Proti nemu ale zustava Farhadi civilnejsi. (06.06.2013)

,,POSLOUCHEJ MĚ! PROČ JSI MI NEŘEKLA, ABYCH PŘIJEL MINULÝ ROK? PROČ JSI CHTĚLA, ABYCH BYL TADY UPROSTŘED TĚCH SRAČEK? NEZABOOKOVALA JSI HOTEL A MĚL JSEM SPÁT VE STEJNÉ MÍSTNOSTI JAKO JEHO SYN, PROČ? PŘIVEDLA JSI MĚ SEM, ABYSES MI POMSTILA. NIC VÍC.“… /// Chtěl jsem napsat, že je to dlouho takovej všední příběh, kterej by se mohl vodehrávat kdekoliv. Třeba ve Francii (no dyť kurva vím!). Máme tu sice rodinu plnou Iránců, ale tím veškerý vočekávání podobnýho zážitku, jako byl Rozchod… končí. Nakonec jsem zjistil, že to není ,,dlouho“ takovej příběh, ale furt takovej příběh, ve kterým pár postav řeší problémy. Problém s dcerou, která nechce…, problém s … vlastně zase s tou dcerou a navíc maj taky svoje nevyřčený bolístky… Takový vztahový. Né zas tak konverzační, jak by se mohlo zdát, spíš složitý a zamotaný. Lidsky. Dramatický drama, filmově rozhodně zajímavý, ale příběhově vidím plácání se kolem sraček, jenž mě pocitově zase tolik žíly netrhaj. Já na tyhle Nouzový východy moc nejsu. A navíc jsem od Farhadiho čekal víc exotiky… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě filmy, ve kterých si můžu říkat, jaká je ta ženská píča. 2.) Miluju spratky, co uměj ničit život. (Vážně? V tom případě bych jich mohl pár (i víc!) doporučit!) 3.) Thx za titule ,,jneck“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.04.2014)

Ked nam je hlavna postava sympaticka, je ovela lahsie prezivat to, co sa s nou deje, ako ked sa nam nepaci, ba vobec nerozumieme jej konaniu a v podstate je nam to fuk, ako to cele skonci. Aspon u mna to tak funguje. Urcite by sa mi aj film pacil viac, keby som si nemyslela o zene z tohto pribehu, ze sama si moze za svoje nerozvazne a lahkomyselne spravanie. Fakt mi bola velmi nesympaticka, nie herecka, ale postava. A tie cigarety to uplne dorazili. Minulost by som definovala ako dost zvlastny film. Divak musi sam prist na to kto je kto, napriklad cie su tie deti, atd. A rusil ma ten hluk. V pozadi a pocas dialogov boli vzdy - viem ze zamerne - nejake rusive zvuky, napr. fen na vlasy a ine. Akurat tych deti mi bolo luto. Ide o depresivny film s mnozstvom hadok, kriku a placu. Urcite to nie je ziadna oddychovka. Mysteriozna drama? Nemyslim si. Iba drama. Riesia sa predovsetkym vztahy, partnerske a rodicovske. Myslim si, ze taky, aky je byt, kde zije tato rodina, taky je aj zivot hlavnych postav. Pochmurny, depresivny, tmavy, nelakavy, neopraveny. Treba ho dat do poriadku, namalovat steny, opravit to a to. Myslim si, ze je v tom akasi metafora. And by the way, nemam rada otvorene konce... (28.05.2020)

Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... (14.08.2014)

Príbeh skvelý, dramatická zápletka s kontrastom vzťahov medzi bývalým a budúcim partnerom tiež, no akosi až príliš mi nesedelo to vlažné tempo a vcelku pomalý vývoj udalostí. Vyše 2-hodinový rozsah by nebol zlý, keby bol dej rozkúskovaný v lepšom pomere - aj keď chápem, že tá prvá polovica bola dôležitá pre vykreslenie vzájomných vzťahov medzi všetkými postavami. Našťastie potom sa to pomaličky rozbehlo a ku koncu už to bolo to pravé, čo som od toho očakával. Bohužiaľ, ten vlažný vývoj trochu ubral z celkového dojmu. Záverečná scéna bola nádherná, krásna, precítená - a myslím, že keď niekto bude spomínať tento film, ihneď sa mi práve toto zjaví v spomienkach. A hodnotenie? Na rozmedzí 3 a 4* (ale vzhľadom k tomu strnulému tempu dávam menej). (16.12.2013)