Sobecký obr

Nějak mi ty současné britské filmy nesedí. Je na nich zajímavé to, jak jsou dělány syrově, jak jsou herecké výkony přirozené, ale stejně mi prostě nesednou, a to ani v takovém případě, kdy se jedná o snímky silně emotivní. "Sobecký obr" takový je, zejména představitel hlavní role je zde naprosto výborný, ale stejně si nemůžu pomoct, tohle nejsou filmy, co mě chytnou za srdce. A mohou být sebepřesvědčivé. (21.04.2014)

Kov sa už filme zbieral, ba aj koníky s láskou hladkali. I ľudia na následky mizérií kapali ani muchy. Teraz je moderné sociálne šokovať a byť autentický až hrôza. A dlho hľadieť do tvári krajiny. Veď hej, prečo nie, len to trochu zaváňa estetizáciou biedy a zúfalstva. Sociálna kinematografia, ktorá nerieši, len popisuje a básni o nespravodlivom svete navôkol. Riešenia v objatí a pohladkaní sú fajn, také dnešné, psychoterapeutické. Trochu to tak pripomína štýl, že keď už neponúkneme nijaké riešenie, aspoň sa ukolíšeme v dojatí nad tým, že aj tak nik nemá šancu, silu ani nádej nič zmeniť. A dá sa tomu hlavne dizajn. Dizajn bezútešnej, no za srdce chytajúcej krajiny, rozkmitávajúcej tie najbôľnejšie (a zároveň trpkosladučké) emócie. (23.02.2015)

Ukázka spodiny, která se potácí na pokraji společnosti v neutichajícím stavu zoufalství, snažíc získat lepší podmínky pro svůj život za každou cenu. Příběh o dvouch kamarádech, kteří se snaží pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým a to né zrovna legální cestou. Chamtivost je ale dovede do bodu, kdy už není návratu a kdy se život stane cennějším, než kabely za pár šupů. (16.08.2014)

Lehce nadprůměrný sociálně-realistický film, který ničím příliš nepřekvapí. Hodně to stojí na emotivním překřikování, které ale postrádá osobitost a časem ztrácí na účinnosti. Arbor pro mě není zajímavou osobností, která by mě fascinovala svým buřičským, nespoutaným chováním, ale obyčejný hyperaktivní fracek. Kluk na kole bratrů Dardenneových se mi zdál mnohem lépe prokreslený, ale možná to jen záleží na osobních preferencích. Zvlášť poté, co Ben Wheatley v Sightseers skvěle podvrátil tuhle ostrovní "žánrovou pýchu" (sociální realismus), mi tenhle Barnardové příspěvek, jakkoli zručně natočený, přijde trochu zpozdilý. (05.07.2013)

Naprosto odzbrojující drama ze života white trash, tedy bílé sociální spodiny. Režisérka Clio Barnardová opravdu fenomenálně, vezmeme-li v potaz, že jde o její celovečerní debut, navazuje na předlouhou tradici britského sociálního dramatu a svůj ženský úhel pohledu otiskuje právě v příběhu zaostřeném na dětského hrdinu a dětský svět . I ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy předadolescentního dítěte získávají totiž oním naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. Neúprosně syrová sonda do života malých zlodějíčků kovů, kteří se sami nejsou schopni vymanit ze začarovaného kruhu sociálního vyloučení a jen opakují chyby svých rodičů, naprostá predestinace prostředím, v němž žijí a vyrůstají, je dokonale vykreslena přesnou režií a výjimečným vedením herců, zvláště pak těch dětských. Tak famózní a přesvědčivý výkon, jaký podali oba dva ústřední dětští představitelé, jsem už dlouho neviděl, jejich přesné typové zařazení a vývoj charakterů je brilantně zvládnutý. Paní režisérka měla nejen při castingu více než šťastnou ruku. Nešťastné dětství, samota, sociální vyloučení, nefunkční rodinné vazby, citová frustrace, to vše funkčně zastřešuje motiv sevřených dlaní, s kterým se během filmu opakovaně pracuje a který přináší v samém finále zajímavý vývoj práce s katarzí. Clio Barnardová ale ani tehdy nesklouzla k citovému vydírání, nepřichází žádná emoce vzdouvající hudba, jen ticho a syrové ruchy. Charakteristickým je pak zvuk bzučení drátů vysokého napětí, který vhodně dokresluje industriální ladění snímku. Zvláštní sílu mají výjevy střetu dvou nekompatibilních světů - koně v postapokalyptické krajině rozvaděčů vysokého napětí, uprostřed industriálních scenérií ve sběrně kovů, vůz tažený koněm vprostřed městské dopravní špičky. Jako by se potkal středověk s 21. stoletím, západní Evropa s Balkánem. (Motiv koně v kontrastu s industriální periferií a nedospělý hlavní hrdina spojuje Sobeckého obra s dalším výrazným sociálně laděným britským snímkem nedávné doby Fish Tank) Bezvýchodné sociální drama ze severu Anglie, které pojmenovává cosi, co má zjevně univerzální platnost a může platit kdekoliv na kontinentě, podobné příběhy se odehrávají i u nás (otázkou je, proč se o nich netočí stejně naléhavé a kvalitní filmy). Obr, překážka která člověka přerůstá, smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa. (08.05.2014)