Sobecký obr

Nesdílím všeobecné nadšení pro tento bezútěšný výlet do britské sociálně slabší vrstvy. Nemám rád, když ve filmu není jediná sympatická postava. Ono to tak totiž v životě také není, rozhlédněte se kolem sebe, opravdu jsou všichni svině a hajzlové? Tady mi byl nejsympatičtější asi majitel sběrny Kitten a to byl pěknej kretén. Kluci byli oba na zabití, takže výsledek jejich počínání mě zase tak nepřekvapil, o nějakém emočním zásahu ani nemluvě. Proč si máma nechá od třináctiletého syna nadávat do kurev, to taky nechápu, jsem přesvědčen, že vychovat slušně děti lze i bez peněz. Monolog „Není to super? Nemusím chodit do školy. Můžeme sbírat šrot a vydělávat prachy.“ docela přesně vystihuje celý příběh. Skoro stejně super jako vydělávat prachy sbíráním šrotu je i tenhle film. Dvě jen za herecké výkony a snahu upozornit na alarmující trend, že na okraji společnosti bují tyto problémy. (31.08.2014)

**sofistikovaně zabalené spoilery**...a vznikl film, který by mohli promítat dětem na základkách, protože stejně jako Lorelai v Gilmorových děvčatech malé Rory řekla "hořáky jsou ďáblovy prsty", tak i Clio Barnardová sdělila světu že "tohle se nedělá - pokud nechcete býti topinkou" - bohužel to sdělila formou pro mě neskutečně otravnou, unavenou, rozvleklou a navrch odporně okatě emotivní. Pojďme rozplakat diváky ďábelskou, a přesto roztomilou verzí Kevina McCallistera, yes! (05.07.2013)

Obaja chlapci to rodinné zázemie nemali bohvieaké, lenže jeden bol citlivý a slušný a na tie zlé chodníčky sa tak nejak nechal zlákať. Ten druhý mal tú agresiu a zlobu už v sebe. Tragédia tentokrát nechala na seba dlhšie čakať, ale aj tak ste ju od polovičky filmu tušili. Ten malý drzáň zostal bez toho svojho pevného bodu v živote úplne stratený, ale či ho to zmení, nevie nikto. Veľmi realistické a výborne zahraté. (08.12.2015)

Nechci Sobeckého obra s ničím ani s nikým srovnávat, protože to takhle funguje asi všude v různých obměnách a podobných sociálních vrstvách. Byla to velká rána do žaludku a dlouho mě bude bolet. Tak jako jindy kušním, že vím už v polovině, jak to skončí, tak jsem tentokrát nesmírně ráda, že jsem na to byla alespoň minimálně připravená. Jistě, že i tady jsem cítila tlak na emoce od Clia Barnarda, ale tentokrát to beru a řvu do světa to bezmocné slůvko "help" s klukama jako jsou Swifty a Arbor. Jejich hereckým představitelům jsem věřila každé slovo, pohled, city, ránu pěstí, byli neskutečně výborný. Lepší čtyřka a možná půjdu časem ještě výš...... (06.10.2015)

Radost mi dělají ženy na Ostrovech... Andrea Arnold oživila tradici sociálního dramatu nebývalým důrazem na lyrismus, Clio Barnard pokračuje - fenomenální je hlavně práce s krajinou, která po čase ztrácí geografickou konkrétnost a stává se univerzálním a snovým prostorem kolem postav, prostorem mlhy, bzučení elektrických drátů, pasoucích se koňů i rozbouřených domácností. Další silou Obra je práce s postavami a absolutně přesvědčiví dětští herci, kteří projevem splývají se sociální periferií a ještě zvládnou svoje charaktery vnitřně rozvíjet. Právě vztah Arbora a Swiftyho překlene i jedinou zásadnější vadu, kterou je předvídatelnost celé historky. Díky nim i díky neobyčejné uměřenosti Barnardové režie (prolíná se v ní bezprostřednost a funkční lyrismus) představuje katarze příběhu uvěřitelný a jímavý okamžik. Nezvyklá práce s wildovským motivem zahrady a její strážce, oběti a bezpodmínečné lásky je unikátní a odlišuje Sobeckého obra od celkem početné konkurence. Občas by se dalo namítat, že některé obrazy jsou navíc a film ponouká k cynickému odmítnutí, jenže on má jednoduše takovou vnitřní sílu a senzitivitu, že strhne i při vědomí dalšího průběhu. Paralela s Andreou Arnold není účelová - i Barnard se dokáže vcítit do postav, vystihnout jejich vnitřní pochody a odrazit je v krajině, i ona se vyhýbá "systémovým" kontextům a soustředí se na vnitřní svět hrdinů. Intenzivní zážitek a velký nesobecký objev. (29.06.2013)