Tenshi no tamago

Krajinou věčné noci s prázdnými městy, se stromy bez listí a s křišťálově čistou vodou bez ryb putuje dívka s vejcem. Pečlivě je chrání a pečuje o něj. Představuje vejce naději pro tento beznadějný svět? Sledujeme dívku onoho "dne", kdy se k ní přidá poutník s holí ve tvaru kříže. Kdo je onen pouník a odkud se vzal neví dívka, neví divák, neví to ani on sám. Avšak přál by si to vědět. A z jeho řeči vyplývá, že by si přál rovněž odhalit tajemství vejce a to i za cenu jeho zničení. Přesto se však stane dívčiným ochráncem na cestě. Představuje poutník zlo nebo jen vše zkoumajícího ducha? - Andělské vejce je jeden z těch filmů, jejichž scénář byl psán více podvědomím než racionální myslí. Tím je daná jeho nejasná víceznačnost, ale rovněž jeho emocionální působivost. Důležitý je tu pocit. Odhoďte svou evropskou touhu po ději logicky se vyvíjejícím s pochopitelnou pointou čekající na konci. (Pointa možná je, ale není tak pochopitelná, jak byste si asi přáli.) Je to příběh o oběti? Je to příběh o víře? Je to vůbec příběh? (30.06.2004)

Angel's Egg vypadá, asi jako kdyby Burton a Lynch spojili své síly a natočili animovaný fim... Obzvláště Lynchovu Mazací hlavu mi to připomínalo nejvíc. Dějová linka mlhavá až žádná, minimum postav a dialogů, za to je důraz kladen na vizuální stránku, atmosféru, působivost.. A to je to, v čem Tenshi no Tamago překonává skoro vše, co jsem kdy viděl... Zarylo se mi pod kůži a pořádně tam mrazilo, je to velmi temný a depresivní přízračný svět. A když dojde k tomu jednomu delšímu dialogu, mrazilo mě ještě víc... Jen jsem to ne úplně pochopil. (17.05.2004)

Slovem těžko uchopitelná 70ti minutová metafora, těžící z neuvěřitelně "vodní" hudby a (na rok 85) krásné animace. Každý toto anime o vajíčku pochopí asi jinak:)). Prostě Oshîho láska k temné neutěšené atmosféře, pocit podchlazení a existenciální snová onanie "Am I dreaming of a butterfly or am I the butterfly's dream?" (03.12.2006)

Tento skromný příspěvek k andělskému tématu mě trochu zklamal svým výrazem, ale ocenil jsem ochotu nemonumentalizovat a nevyprávět. Tiché pozorování mi vyhovovalo, ale sama kresba mu trochu odporovala. Přílišná zřetelnost, konkrétnost vychylovala symbolické podobenství v jakousi nadutou alegorii, vyzývavě předloženou k interpretaci. Cítil jsem, že všechno zachycené, spíše teče, než utíká, ale prudkost obrazů převážila nad fluidností, která jediná umožňuje ponor pod hladinou. Podvědomí zůstalo nezasaženo. Sen někoho, kdo nedovede snít. (13.02.2015)

Zvláštní básnivé podobenství o světě, lidech a tématech, která je zřejmě přesahují. Temné a něžné zároveň. Depresivní krajina nikoho, která se stává osobní pouští putující holčičky je předobrazem apokalyptického výjevu velké záplavy - záhy světa, jako ostovu ve vesméru - kdo je zde anděl, jaké má poslání není řečeno ani ve velmi skromných dialozích. Kdo byl dřív - zda anděl, holčička či padající hvězda nebo vejce musí divák rozluštit sám... Nepřišel jsem na to, ale zaručeně jsem byl u vytržení... (05.10.2007)