Tenshi no tamago

Tento skromný příspěvek k andělskému tématu mě trochu zklamal svým výrazem, ale ocenil jsem ochotu nemonumentalizovat a nevyprávět. Tiché pozorování mi vyhovovalo, ale sama kresba mu trochu odporovala. Přílišná zřetelnost, konkrétnost vychylovala symbolické podobenství v jakousi nadutou alegorii, vyzývavě předloženou k interpretaci. Cítil jsem, že všechno zachycené, spíše teče, než utíká, ale prudkost obrazů převážila nad fluidností, která jediná umožňuje ponor pod hladinou. Podvědomí zůstalo nezasaženo. Sen někoho, kdo nedovede snít. (13.02.2015)

Nádherné. Depresivní. Temné. Ale zároveň krásné, jímavé a k zamyšlení nutící. Tohle dílo rozhodně není pro lidi bez fantazie, kteří neumí číst mezi řádky (což jsou zřejmě ti s nižšími hodnoceními). Myslím že každý trochu citlivý člověk si z filmu musí odnést poselství, ať už jakékoli, protože Tenshi no tamago rozhodně nemá jednoznačné vysvětlení, to si musíte najít sami, uvnitř sebe. Pro mne jeden z nejlepších animovaných filmů. A nebo ne, je nejlepší. Bůh toto místo opustil a vzal si sebou naději. Zůstali jen rybáři, živí, ale přesto mrtví, honící se nedosažitelným, honícími se v dávno mrtvém světě za malichernými stíny. Úžasné. Kéž by už svět stihla potopa, nač živit strom, který ničí vše okolo. (26.01.2011)

Hodně tlačené na pilu γνῶθι σαυτόν. Buď přijmete otázku na tělo, jak je to s vaší duchovností, nebo ne. Kdo je ta dívka? Inu, to jsem já. Kdo je ten poutník s křížem na rameni a ovázanými stigmaty? Inu, to jsem také já. A kdo jsem já? (nejčastější dialog filmu). Na této arše voda nikdy neopadla, novou šanci jsme nedostali, nebylo koho spasit. Všechno jsou jen stíny minulosti -- zkamenělí tvorové, živé fosilie. Město, které je mystická Praha za Meyrinka, Drážďany zavražděné na konci války, zapomenutá sláva Vídně, Mnichova, Cremony. PS.: vejce je nutné rozbít, abyste mohli dělat omeletu. (we must have died alone, a long long time ago.... who knows? not me -- we never lost control. You're face to face with a man who sold the world) (08.08.2011)

Nejvíc na tomto roztomile smutném animáči potěší řemeslná propracovanost animace, která působí jako neustále se měnící surrealistický obraz. Klidné vodní hladiny, ponuré město, bizarní budovy a naprosté minimum postav a dialogů vytvářejí pro tento film zcela typickou atmosféru. Celý příběh vás provází zvědavost a chcete zjistit, co obsahuje vajíčko, o které se tak obezřetně stará malá holčička, či kdo jsou rybáři snažící se marně ulovit stínové ryby. Pokud ovšem očekáváte, že se dočkáte konkrétních odpovědí... nedočkáte se. Celkový dojem a pointu si musíte vytvořit sami. (03.05.2011)

Jedna z nejdokonalejších souher obrazu a zvuku, která vytváří atmosféru, která dokáže být nádherná a nesmírně těžká zároveň, kresba vzývá všechny představy o prolnutí gotických vizí s technologickou renesancí (což je zcela jistě hrozně, ale hrozně debilní popis, ale ploutvi neporučíš). Celému dojmu hrozně pomáhají tři věci, tou první je doba vzniku, díky které má animace naprosto úžasnou patinu špinavosti, tou druhou je minimum dialogů, které jsou ovšem všechny důležité a podtrhující atmosféru a dávají jí auru filosofična (nutno říct, že funkčního) a konečně je to délka, která není zas tak dlouhá a díky tomu nemůže tahle vysoce atmosferická záležitost nenudit a roztáhnout křídla. PS: tohle je prokletý film, vidět ho chci snad víc jak rok a tak dlouho se mi i válí na pevném disku, jenže.. Když si ho pustím poprvé, při bouřce, vypadne elektrika, takže baterka notebooku mi vypoví službu za devět a půl nanosekundy, pak se mi brutálně zaviruje počítač, nebo mi onemocní pes... Snad sedmkrát mi něco sledování překazilo... Ale teď... Ten pocit, že jsem to konečně viděl je kurevsky dobrej, krleš. (16.07.2014)