Everest

KOMENTÁR MŮŽE OBSAHOVAT LEHKÉ NÁZNAKY SPOILERŮ. Novinářskou 3D projekci v IMAXu jsem zaspal, zbyla na mě proto "obyčejná" 2D projekce v Cinestaru na Čerňáku. O filmu jsem předem neměl nic zjištěno a říkal jsem si, že minimálně když nic jiného, mohly by tam být pěkné záběry na divokou přírodu Himálaje (plus zaujal mě mezi herci Jake Gyllenhaal, který patří mezi mé velké oblíbence). Z filmu jsem ale nakonec odcházel skoro otrávený - za sebe totiž nemám problém přiznat, že jsem ve vztahu k tomuto filmu zaujatý, a to hned v několika ohledech. Za prvé nemusím Keiru Knightley, takže sledovat ji ubrečenou na velkém plátně, jak jí teče nudle z nosu, se pro mě rovná skoro utrpení. Za druhé nemám rád filmy natočené "podle skutečných událostí" a tento filmařský přístup neuznávám, protože podle mě a priori ždíme diváka už od začátku. Za třetí nevím, proč bych měl obdivovat někoho, kdo se dobrovolně a za svoje vlastní peníze rozhodne lézt na nějakou horu, kde je slušná šance, že to nemusí přežít. Ve filmu je přímo obsažena jedna scéna, kde tuto otázku postavy řeší (protože kromě mě to asi musí napadnout skoro každého) - odpovědi, které zde zazní, ale osobně shledávám nepřesvědčivé a mě osobně neoslovující ("chci na Everest, protože můžu" / "chci na Everest, protože chci být vzor pro moje děti", blá blá... Jak řekl sám režisér Kormákur, na otázku, proč lézt na Everest, je těžké najít odpověď). Navíc se nemůžu ubránit dojmu, že z lezení na velehory se už dávno stal strašný mainstream (ostatně jeden z účastníků expedice, John Krakauer, po tragédii veřejně kritizoval komercializaci Mount Everestu) - náš nejznámější český horolezec a bývalý pražský primátor v jednom, Pája Bém, by jistě mohl vyprávět (jeden z konzultantů filmu, Guy Cotter, se nechal slyšet: "... Události roku 1996 nás toho spoustu naučily. Byla tu spousta otázek, které jsme si poté pokládali, hlavně jak takovým událostem zabránit. Celkově jako průmyslu (!) nám to pomohlo se zlepšit."). Z pozice člověka, který se nikdy nezajímal o moderní trend honby za "adrenalinem", to na mě celé působí dojmem, že čím dál víc lidí v současné zhýčkané euroamerické civilizaci vyloženě trpí pohodlným životem bez rizik, válek a ohrožení života, a mají proto potřebu si to nebezpečí nějak "nasimulovat" (viz ten směšný název té horolezecké skupiny "Adventure Consultants"). Pokud se při tom ovšem stane to "nedopatření", že při tom jaksi skutečně přijdou o život, absolutně netuším, proč by si měli zasloužit lítost - i kdyby na tom Everestu všichni pomrzli jak psi, bylo jejich rozhodnutí tam lézt, tak ať čelí následkům (je projev moderní infantilizace společnosti domnívat se, že příčiny a následky lze oddělit - antikoncepcí počínaje a bungee jumpingem konče - lidi jsou stále vynalézavější v tom, jak si z něčeho vybrat jen to příjemné, a eliminovat to, co mělo logicky následovat). V souvislosti s tím mě vyloženě fyzicky bolelo číst si tiskové materiály k filmu, protože jsem už dlouho neviděl pohromadě tolik slovního balastu a idiotských klišé. ... Více než století dodávají dobrodruzi z celé planety svým životům smysl tím, že se pokoušejí zdolat nejvyšší bod a nejnebezpečnější místo na Zemi: Mount Everest... Je možné, že se snaží pokořit sami sebe před tím, než se pokusí pokořit samu matku přírodu. Ať už jsou jejich důvody jakékoliv, když se ambice, lidské slabosti a divoké bouře setkají na vrcholu světa, i ti největší dobrodruzi musí ukázat svou nejniternější sílu... Everest inspirovaný tragickými událostmi při pokusu o zdolání nejvyšší hory světa roku 1996 dokumentuje hrůznou a inspirující cestu dvou různých expedic, které prošly testy za hranicemi svých možností, když se setkaly s jednou z nejkrutějších bouří, jakou kdy lidstvo zažilo. S přátelstvím kovaným těžkostmi a sváry – a s odolností testovanou nejnáročnějšími podmínkami, které lze na naší planetě zažít – čelí skupina horolezců téměř nemožné překážce, když se jejich celoživotní posedlost mění v monumentální boj o přežití. Tento grandiózní dobrodružný film, který vám vezme dech... ech, bože dost. Pokořit sami sebe? Pokořit matku přírodu? To jako když vylezu na nějakou horu, tak ji "pokořím"? Hrůzná a inspirující cesta? To jako že po zhlédnutí filmu si každý hned poběží koupit letenku do Káthmándú, aby tam mohl vylézt taky? Nejkrutější bouře, jakou kdy lidstvo zažilo? Takže nikdy předtím ani potom žádná silnější bouře nebyla? Použil někdo vůbec mozek, než se sebe tohle vyplodil? Bez zajímavosti ani není, že pro tvůrce filmu měla prioritní důležitost úcta k těm osmi, kteří toho května přišli na hoře o život; zároveň bylo důležité odvyprávět vyrovnaný příběh, který neomlouvá ani neodsuzuje žádné rozhodnutí, které bylo uděláno před či po výstupu nebo sestupu - čili chtěli natočit objektivní a politicky korektní filmový pomníček, přeloženo do normální řeči. To se jim asi podařilo, ale osobně mě ten film strašně nebavil a emočně úplně minul - kvůli nulové empatii s postavami. Nakonec ani ty efekty mi nepřišly nějak světoborné - možná by to bylo ve 3D lepší, ale nejsem si tím jistý - za mě spíše nuda přecházející v otrávenost a 3 hvězdy. (24.09.2015) (méně) (více)