Tore tančí

Na rozdiel od Krížovej cesty sa mi Tore celý čas hnusil - tým násilím, subkultúrou aj temnou atmosférou. Motivácia chalana je ľahko pochopiteľná, nezískal si ale moje emócie. Film neodpovedal na žiadnu z mojich otázok ohľadom kresťanstva, keďže teodiceu ešte nikto nevyriešil a toto dielo si to za cieľ ani nekládlo. (22.03.2015)

"Líná huba- holé neštěstí", vravia bratia češi a majú pravdu. V tomto prípade sa aspoň miliónom možností dalo predísť tragickému koncu a vyriešiť veci rozumným sposobom. Lenže to už by Tore nebol pravým mučedníkom a kresťania by zase ďalším "pádnym" dokazom neoslávili moc Ježišovu. Nepochopila som prečo všetci dobrovolne mlčali o týraní a obťažovaní zo strany jedného vyšinutého magora a ticho a trpezlivo znášali jeho praktiky, ba čo viac sa Tore nechával dobrovoľne zneužívať od úchylných pederastov... Nikto v tom príbehu nebol normálny a to jediné bola pravda. Takýto sú ľudia a takto potom vyzerá aj svet v ktorom žijeme. Preto si zaslúži tri hviezdičky, kvoli ľahostajnosti a krutosti, ktorú vám napľuje do tváre a ktorá vás može dokonca aj šokovať ak ste ešte stále žili v domnení, že ľudia sú vo svojej podstate dobrí. Chápem veľmi dobre, o čo sa Tore pokúšal, ale toto už boli extrémy, ktoré by nikto so zdravým rozumom a trochou ľudskej dostojnosti a odvahy proste bez slova neznášal. Všetko má svoje medze a Tore ich prekročil toľkokrát až sa proste stratili, preto všetkým pripadalo v poriadku týranie a ponižovanie, ktorého sa na ňom dopúšťali. Nikdy neprišiel žiadny trest ba ani najmenšie komplikácie za tieto zločiny a keďže im to proste prechádzalo nemali dovod s tým prestať. Nie je dobré takto ľudí preceňovať a myslieť si, že každý máme morálne zásady a oplývame empatiou. Realita je taká, že človek je zmutovaná opica, ktorá vyzerá síce o trochu inak, ale pudmi sa odlišuje minimálne. Nie je dobré očakávať príliš a stavať ľudský druh na piedestál, pretože to skoro vždy končí sklamaním. Nechcem hádzať všetkých do jedného vreca, ale skutočne dobrých ľudí je dnes už ako šafránu a aj tým sa ostatní akurát vysmejú a majú ich za slabochov. Osobne rozhodne nepreferujem žiadne násilné riešenia, ale tiež by som sa nenechala zneužívať len v nádeji, že sa možno raz veci zmenia k lepšiemu. Niekedy sa človek proste musí brániť a jednať. (13.03.2016)

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ (29.06.2013)

Tore tančí je hnusný film. Tak strašně těžký na sledování a nějakou dobu mi po něm nebylo moc dobře. Herci jsou fenomenální, člověk se zatajeným dechem sleduje jejich výkony a říká si, jak něco takového vůbec dokázali tak uvěřitelně zahrát. Stejně jako může zůstat rozum stát nad dobrovolným obětováním se hlavního hrdiny, Toreho. Nechápala jsem, jak něco takového může podstupovat, jako by se týraný pes sám vracel pod hůl svého pána, tak se i on vracel do otěží své "rodiny." Zároveň jsem si uvědomovala logiku a smysl, který on ve svém jednání viděl. Trpět, jedině tak dosáhnu vykoupení a mám nárok na cestu do ráje, nebo na spasení. Julius Feldmeier mi trochu připomínal Jacksona Rathbone. Scéna, kdy ho jeho "rodina" nutí sníst zkažené jídlo je fakt síla, já se vydržela dívat ani ne minutu, pak jsem si zakryla oči. Toto bylo i na mě už moc. Někdo by možná řekl "střih!", ale Katrin Gebbe si to "vychutnává" a nechá Toreho jeho příděl jídla sníst až do konce tak, aby divák nebyl o to zvěrstvo ochuzen. Katrin nás nechá trpět za hlavního hrdinu, sledovat jeho muka a všechen ten hnus, jehož se na něm dopouštějí. Už tento snímek nikdy nechcu vidět. Jednou stačilo. (16.01.2016)

Tak trochu jiný pohled na zahrádkářskou kolonii než Menzelovy Slavnosti sněženek... Solidní celovečerní debut německé režisérky, stylem připomínající Hanekeho, s několika působivými, drásajícími scénami, z nichž za zmínku stojí zcela jistě ta s konzumací zkaženého kuřete. Přesto nemohu tvrdit, že by výsledný dojem byl pozitivní, v tom mi vadí postava Toreho a jeho naprosto pasivní přístup nejen ke svému utrpení. Toreho pasivita hraničí s jistou perverzností, neboť nejenže se nezmůže na odpor, ani se nesnaží najít pomoc z vnějšku (v tom mu přeci nic nebrání), navíc dobrovolně (viz jeho návrat k rodině po hospitalizaci v nemocnic) přijímá roli zneužívaného a mučedníka, jehož obětování má snad pomoci druhým. Stává se tak ale spoluviníkem vlastního utrpení a ztrácí tím podstatnou část divákových sympatií (alespoň těch mých, Toreho osud mi nakonec byl docela lhostejný). Téměř se chce zvolat "Může si za to sám!", což je samozřejmě hodně zjednodušující výrok, ale poukazuje na to, že morální vyznění filmu je minimálně problematické, ne-li pochybné až zvrácené. (15.06.2013)