Umění tančit v dešti

Psi dojak po 154. Trochu jiny pohled a kulisy, nicmene zdimacka na city stejna jako v jinych psich pribezich. Nazev filmu je do doby shlednuti filmu dost zavadejici, ale koho by to trapilo. Psisko chytre jak wikipedia a s empatii matky Terezy. Panicek je spravnak ktery se zamiluje do jeste vetsi spravnacky a spolu maji nejspravnejsi decko a na vsechno dohlizi Enzo. Je to kycovity az hruza, to neznamena ze to nestoji za shlednuti, pokud jste vyvedli pruser a chcete si to doma vyzehlit, staci udelat popcorn a pustit film. Vsichni budou nameko. Jen bacha cukrovkari at to s vama nesekne. (02.08.2020)

Je to hloupě sentimentální, přeslazené a zavalené antropomofrismem. Přitom knížka prý byla fajn. Přes pár vtipů týkajících se psů je to na mě moc těžkopádné. Amanda Seyfried ale udělala skvělou práci , když zde ztvárnila báječnou milující podporující manželku. Kevin Costner jako ENZO je také výborný. Milo Ventimiglia je hodně emocionální. Celkově film na mě udělal dojem jako by ho natočil Walt Disney na konci 50., nebo v 60. letech. Přes to, že příběh je laciný a ubohý, tak většinu diváků asi rozněžní. Mě se líbila písnička Olivie Newton John. (19.04.2020)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Když já tyhle emoční ždímačky hodnotím nerad, protože jsem prostě hrozně ovlivnitelnej. Ať už srovnám s Posláním, s Marlym nebo s Hačikem, je to víceméně furt to samé, vzniklé kombinací a přidáním něčeho nového. Enzo je super pesan se spoustou vtipných prupovídek a přesných grimas, Milo je klasicky sympaťák a i ta Amanda mi docela sedla. Starýho Donovana si snad ani nevybavím v roli, kde jsou mu nechtěl jednu vrazit a dneska jsem se musel fakt přemáhat. Takže další povedený vtipný doják. (01.11.2020)

Velice, velice, velice silný emotivní příběh! Příběh o pejskovi, který se dá dohromady s Dennym a je jim fajn. Pak přijde do jejich života žena, dítě, chvilka radosti a pak už jen trápení. Líbilo se mi, že hlavní postava je závodník, a tak mě ten film díky tomu bavil ještě více. Každopádně se jedná o velmi smutný film, jelikož Enzo s Dennym prožili mnoho útrap. Musím ocenit výběr psa, protože ty jeho oči a ty výrazy, které měl, přesně odpovídaly scénám, které se zrovna odehrávaly (naprosto přesně vyjadřovaly emoce – radost, smutek atd.) Milo Ventimiglia se přesně hodil do role závodníka a starostlivého otce. Tento film opravdu musí chytit za srdce každého a většina diváků si u něj pobrečí. (29.09.2021)