Mlhy Avalonu

Středověk tomuhle filmu opravdu věřím, jak kostýmy, tak líčením i archaickou řečí. Není to taková uhlazená fantasy jako např. Merlin (i kdiž toho mám hodně rád). Oceňuji obraz toho, jak pomalu a nenápadně křesťanství zatlačilo pohanství. Mimochodem je to další film Edela, u kterého registruju zaujetí v pohanských božstvech a naznačení plíživého procesu podsouvání křesťanského náboženství pohanům (jak u Království Prstenu, tak tady jsou křesťani ale trošku trubkoidní - tady Guenevera, v KP zase milenka králova bratra - to je mi nějakým způsobem sympatické). Pěkné bylo i ztvárnění pohanských svátků (Beltane, Lugnasadh) a prďácký byl hypnokolovrat a čarostudna jako komunikační prostředky, takový nádech tajemna a přitom nenásilný. Celkově se navíc jedná o dosti originální převyprávění příběhu o Artušovi a Morganě. Pěkný filmek. (19.04.2009)

Zdá se, že "umělci" cítí potřebu se stále dokola předhánět, kdo zpracuje artušovskou legendu nejvíc temně, naturalisticky a tak nějak nemorálně. Edel navíc kdoví proč cítí úctu ke knížce Zimmer-Bradleyové (jako když z neznámého důvodu nechá Morganu vdát, což vyšumí během pár minut do prázdna). Celkově lepší než Král Artuš a horší než Merlin (1998) nebo Excalibur. Za chvíli začnu nesnášet Artuše i s celou jeho rodinou. (01.02.2005)

Tak dlouho jsem čekala, kdy se něco započne, až snímek slavnostně skončil. Hudba skvělá, o tom žádná, herecké výkony kupodivu obstojné, ale nato, co všechno artušovská látka nabízí, se vůbec nic nedělo. To, že se scénáristé legendy nedrželi, to je mně celkem jedno, přece jen, jde o Avalon a ne o dokonale zmapovaný příběh, takže se jím může někdo jen inspirovat, ale v těchto Mlhách se mnozí opravdu ztratili a clonu nudy ne a ne rozprostřít. Mimojiné Artuš si žádnou extrémní roli nestřihl, ono jako by nikdo neměl hlavní slovo. Slušná oddechovka pro čtvrteční večer, ale žádný EXtraKalibr:) (02.03.2012)

Velmi silný film, který mě dojímá. Asi nejlepší zpracování artušovské legendy. Atmosféra doby je zachycena výborně, zejména napětí mezi novým a starým náboženstvím je dramaticky vykresleno a na konci filmu ukápla nejedna slza. To, co na filmu cením, a co si z něj pamatuji, jsou myšlenky a jeho duch, který zastiňuje i možné chybky po dějové stránce. Ženské charaktery jsou opravdu silné a výborně zahrané. Ve filmu se také objeví česká krajina, čeští šermíři, kteří hrají nepřátelské Sasy. Např. hrad Točník, který je obklopen mořem, mě docela pobavil. (08.07.2005)

Předchozí znalost knihy je jako obvykle spíš na škodu, protože se divák ošívá a vzteká nad tím, co všechno vynechali a co všechno díky tomu nedává smysl, případně že takhle si postavy nepředstavoval. Když od toho ale odhlédnu a vykašlu se na to, že z původně krásných a okouzlujících Igraine a Gwenhvyfar udělali v prvním případě nevýraznou myš a v druhém cosi připomínající víc selku než královnu, zatímco původně ne až tak krásná Morgaine je kočka k pohledání, tak to je slušný exemplář historické fantasy. Další problém je stárnutí herců - Artuš a spol. vypadají během těch desetiletí v podstatě pořád stejně, ale to je slabé místo většiny filmů, které se odehrávají během delšího časového úseku. Jinak po všech stránkách koukatelný snímek, který se na artušovskou legendu dívá zase z trochu jiné strany a prozrazuje odvěké tajemství, že my ženy jsme odnepaměti intrikánské potvory. A komu se to přesto nelíbí: hele, je snad nějaký jiný film, kde se setkáte s Artušem, Lancelotem a Gueneverou coby součástí švédské trojky? (05.07.2007)