Parchanti spí dobře

Mohlo to být výborný francouzský drama, kde by se temná atmosféra dala krájet, ale ono to tak bohužel ve výsledku není. Je to totiž neskutečně zmatečný - flashbacky, střihy a skoky neustále ze strany na stranu, takže se člověk musí neskutečně soustředit, aby pochytil, co se tam vlastně děje. A do toho obsadí na ty zásadní ženský role natolik podobný dámy, že to v tom zmatku dělá doslova bordel. Ponurej filmovej art-filtr s hodícím se soundtrackem to výborně doplňujou, ale to hlavní, což by měl být děj, téměř chybí. Nebo to tam je, ale hodně pečlivě urkytý tak, aby to jen tak někdo neviděl. Po shlédnutí jsem si přečetl nejeden článek o tom nebo nějakou tu synopsi, abych z toho měl aspoň něco, ale ani to moc nepomohlo. Jeden z recenzentů se to snažil vysvětlit citací: "Jean-Luc Godard: A story should have a beginning, a middle and an end … but not necessarily in that order.” Já mám ale dojem, že tady se to neřídilo ani tímhle... (29.12.2013)

Chybovat je lidské, ale jen vůl by stejnou chybu udělal dvakrát, říkal jsem si loni, když jsem se znechuceně vypotácel z kinosálu po promítání Holly Motors v rámci Festivalu francouzského filmu a těšil se, že se příště podobným omylům obloukem vyhnu. Uplynul rok a na stejné akci jsem se dopustil téhož přešlapu. Podrobnější průzkum by mi totiž záhy odhalil, že za jménem Claire Denis se skrývá autorka neuvěřitelného dílka Miluji tě k sežrání zaujímajícího čestné místo v desítce mých nejděsivějších filmových zážitků. Denis je taktéž neúnavnou harcovnicí po filmových festivalech, kde její výtvory hodnotí hrstka filmových zasvěcenců, takže i když snímek figuruje v červené barvě, s pouhými 22 hodnotícími je to poněkud matoucí informace. Denis z psychologického dramatu poctivým úsilím stvořila rébus, který má díky důslednému zpřeházení scén ponejvíce podobu přesmyčky, ale nebojte se, dojde i na jiné druhy hádanek. Nejvíc času totiž divák stráví luštěním, kdo je kdo, kde se nalézá a proč se děje to či ono. Z některých filmů jasně cítíte, že režisér kašle na diváky a jde si důsledně za svou uměleckou vizí. Claire ale mate diváka záměrně. Jenže narozdíl od jiných režisérů, kteří tahají diváky za fusekle, není zábavná. Není to prostě Nolan nebo Lynch. Snímek se vleče neuvěřitelným způsobem a místo aby nutil k přemýšlení a provokoval, nudí. Když se po osmnácté během pěti minut podíváte na hodinky, je to určitý signál, že něco není v pořádku. U tohoto druhu snímku je lepší sedět na kraji řady, protože když náhodou zatoužíte jít na toaletu, nejste nuceni budit několik spolutrpících v řadě. Když se pracně film doklopýtá k cíli, je vám už tak nějak lhostejné, kde se skrývá pointa. Výsledný dojem pak připomíná hnisavý zánět. Líbit by se Parchanti mohli těm, kdo hledají "jiný" film a cítí se být povzneseni nad běžnou filmovou produkci. Narozdíl od Caraxe ale Denis není tak velký magor a její fantazie je mnohem víc limitující, takže nečekejte žádný rozlet. Celkový dojem: 10 %. (29.11.2013)

Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta. (02.03.2014)

Mohlo by to být akční, hrdinostředné, protivné, hrdinské, happyendové. Naštěstí je to francouzský, a nikoli americký film. Dobrá hudba, a dost erotiky (Lola Créton, Chiara Mastroianni). Edit po přidání dalších komentářů: Tak jsem si myslel, že absencí českých titulků prostě jenom nechápu souvislosti a špatně se orientuju v postavách, ale jak vidno, ani diváci v kině na festivalu neměli jasno, ty ženský se fakt pletly. (20.11.2013)

Plný počet nedám, protože v jedné scéně mě autorka tahala za nohu, a to nemám rád :-) Jinak velmi solidní kousek s atmosférou francouzských noir krimi filmů. Příběh je vyprávěn vcelku srozumitelně, akorát tak nějak odosobněně a bez nápovědných emocí. Jak tak čtu zdejší komentáře, odkaz na Faulknerovu Svatyni nebyl náhodný. (09.04.2015)