Cizí oběd

Velmi prijemny film, ktery nas zavede do systemu bombajske dodavky obedu a co se muze stat, kdyz poslicek adresu dodani splete. Film je mily a vtipny. Rozhovory mezi Ily a tetou jsou super, postava noveho urednika je vyborna, hlavne diky skvelemu hereckemu vykonu Siddiquie. Zaver se mi taky libil. Skoda jen, ze tvurci lepe nevyuzili kazdodenni shon a provoz v Bombaji. (11.02.2014)

Tak jako mnoho bollywoodských i mimobollywoodských snímků poslední doby zkoumá Cizí oběd životy lidí z městských středních vrstev a pracuje s realisticky vykresleným prostředím. Účast západních koproducentů a ambice prorazit na globální festivalovou scénu naštěstí tvůrce nedovedly k pokusům ukazovat Bombaj prostřednictvím cestopisných stereotypů, takže se film vyznačuje vcelku civilní, realistickou estetikou. Ta je podpořena poklidným, pomalu plynoucím vyprávěním směřujícím pozornost na každodenní drobné rituály, které postavy vykonávají – ať už jde o pravidelné cesty přeplněnými městskými vlaky, přípravu oběda či prozkoumávání jednotlivých kastrůlků jídlonosiče o polední přestávce. Scénář se vyhýbá výrazným dějovým zvratům a omezuje i množství dialogů, film tak zůstává soustředěn na vnitřní pocity Ily a Sajaana, jejichž změny jsou z velké části demonstrovány právě na způsobu, jakým oba interagují s okolím.' ___________ Více v recenzi. (26.02.2014)

Hodinku a půl jsem čekal až se to rozjede a pak to přišlo, banda nevzhledných cigošů si v jedoucím vlaku zatleskala do rytmu a dočkal jsem se závěrečných titulků. Pro osamělé a nedoceněné manželky patrně dobré. Pro mě jako seznámení a zároveň rozlučku s indickým filmem uspokojivé. No ikdyž, jeden "čistě indický", ještě možná zkusím. PS: Kdyby aspoň to jídlo vypadalo vábně a chutně :) (05.06.2014)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)

Indický film, který má pod dvě hodiny? A netancuje se v něm a nezpívá? Prostě žádný Bollywood. Velmi příjemné, tu komediální, tu trochu smutné, tu romantické drama, které skončí přesně tak, jak má. V případě obou hlavních postav hodně realisticky odehrané, obzvláště Irrfan Khan byl výborný. Hodně mě bavil ten nápad se sousedkou, která je vlastně jen slyšet, ale nikdy ji neuvidíme. Dabba je přesně takový ten malý klenot, o kterém moc neslyšíte, vůbec nic o něm nevíte ale přesto vás chytne, dojme a potěší zároveň. Dobré věci takové prostě bývají. (31.08.2015)