Tři bratři

Takhle. Nechápejte mé hodnocení tak, že by se mi Tři bratři zas až tak líbili. Moderní a nové pohádky opravdu nevyhledávám, do kina jsem byla nucena jít, takže má očekávání nebyla nijak vysoká. O to víc mě překvapilo, že to nebylo žádné utrpení, ale milá, normální a koukatelná pohádka. Na mě sice až moc zpívání, ale jinak nic co by mě vyloženě iritovalo. A ten pohled, ach ten pohled na malé smrady v kině během nejvíce povedené pohádky o Červené Karkulce, kdy pedofilní myslivec páral břicho vlka. Tříhvězdičkově k nezaplacení. (16.08.2014)

Žili byli dva Svěrákové. Jeden, ten prošedivělejší, se umí báječně ohánět slovy a druhý, o generaci mladší, ta slova dokáže proměnit v moc pěkné obrázky, na které my, hladoví po filmu, tak rádi koukáme. A že byli dva a zastesklo se jim po nějakém společném natáčení, tak si do vínku nadělili pohádku o bratrech .. a pro jistotu rovnou třech. Což o to, tihle bráškové měli něco toho fištrónu, jenže jeden byl zapomnětlivý, druhý zas do všeho hrr a třetí takový jelimánek. Tátu měli vcelku rozumného a od mámy něco buchet na cestu, takže byl čas vydat se hledat do světa nevěsty. A že byli tři a pohádka trvala jen hodinu a půl, tak se měli co ohánět, aby to všechno stihli, to vám povím. Není tedy divu, že než si člověk stihl zvyknout na to, že v tomhle království si každý zpívá nejspíš i ze spaní, byl už první z bratrů v chomoutu (a ani mu to nedalo moc práce). Ten druhý, nejmladší, na to šel od lesa a s rozmyslem, protože si vybral takovou, která má na vdávání ještě času dost. A třetí? Ten hledal a hledal, až samozřejmě našel, jen mu dalo dost přemáhání nevzdat to. A resumé? Po dlouhé době pěkně natočená česká výpravná pohádka, bohužel pro mě zpívaná a nikterak originální, byť povšechně roztomilá .. (11.01.2015)

Omluvou pro takovou diletantskou blamáž nemůže být dle oficiálního obsahu ani to, že vše údajně pochází z péra. Konkrétně z péra Jardy Uhlíře, toho času s koulemi ve Svěráku a ve svěrací kazajce. Přesto si dovoluji tvrdit, že i podprůměrný penis kdejakého impotentního debila z ústavu, by byl schopen sesmolit duchaplnější texty a lecjaká hluchá pizda by na porouchaný xylofon vyloudila mnohem libozvučnější melodie. U takových disharmonických výtoků, přitom paradoxně o třech tónech, se může přiblble usmívat maximálně jen Vojtík Dick. Ale dosti averze, objektivita, to je oč zde běží. Přitom jsem mohl být ušetřen, zlí jazykové tvrdili, že se jedná o stupiditu nejvyššího levelu, jenže já blb jim nevěřil.Protože jsou přece zlí. Nevěřil jsem ani svému instinktu. Možná se vám zdá, že reaguji přehnaně a že jsem hysterický a melodramatický pošuk. Jenže… jenže třeba ta holubí píseň mi z hlavy jen tak nezmizí. To je zralé pro Štrasburg. O veselých multikulti odkazech, ve kterých se vlk nažere a mladá červená koza zůstane celá pro zeleného lesnického adjunkta Ahmeda, raději ani nepřemýšlet. Pokud by platilo jak na Nový rok, po celý rok, žádám eutanázii. (01.01.2016)

Po vynikajícím snímku Hon, zabývajícím se závažnými tématy jako rodičovská láska, pomsta a pedofilie, je zde další představitel progresivní dánské kinematografie, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Jde tentokrát o lehčí žánr pohádky, aby ne, když Dánové mají v tomto letitou tradici v podobě Hanse Christiana Andersena. Narozdíl od jeho děl jde ale o film veselý, vhodný i pro malé děti, nejde tedy o typický skandinávský depresivní artfilm. Ale ani dospělí nepřijdou zkrátka - film obsahuje místy až postmoderní metahumor, relativizující film jako médium sui generis (promluvy vypravěče k obecenstvu) - vliv Larse von Triera je zde neoddiskutovatelný. Film obsahuje i mnoho písniček, které byly přeloženy do češtiny (film je naštěstí dabovaný!). Překlad je povedený a vtipný, bohužel je ale evidentní, že jde o překlad - kvůli charakteristickým rysům dánštiny je v písních příliš mnoho krátkých slabik a znějí spíš jako říkanky. Ještě poznámka na okraj: protože je v Dánsku početná muslimská menšina, bylo nutno tomuto faktu film přizpůsobit - mnoho ženských postav, včetně Karkulky a Marušky, nosí ve filmu hidžáb, a Karkulka je v souladu s právem šaríja zasnoubena již v útlém věku cca 10 let. (29.08.2014)

Nejlepší pohádky mívají příběh plný tajemství a záhad. Což Brašulové splňují, ale paradoxně z druhé strany - jak je kurnik možný, že nejlepší a nepřekonatelný filmařský duo vyprodukuje něco tak fádního, nemastnýho a neslanýho? To je záhada jako prase. Písničky jsou fajn, ale dohromady se jedná o 90 minutovej videoklip bez špetky děje. I mistr Svěrák se někdy utne. Bohužel. (19.08.2014)