Mr. Turner

Z čistě objektivního hlediska asi Mr Turner mnoho lidí bavit nebude. Mike Leigh vsadil na historickou přesnost, přičemž Turner rozhodně nebyl osobností, jejíž život by byl nějak ojedinělý nebo výjimečný. Narozdíl od lorda Byrona nebojoval v Řecku, narozdíl od Vincenta Van Gogha netrpěl psychologickými problémy a narozdíl od Salvadora Dalího nebyl excentrický. Jediná zajímavost, kterou tak divák o Turnerovi může zjistit, je, že často místo běžného jazyka odpovídal ostatním jakýmsi podivným vrčením a chrčením, což z něj upřímně řečeno nedělá postavu, kterou byste si snadno zamilovali. Subjektivně mě nicméně i tak Mr Turner bavil. Snad proto, že J. M. W. Turnera považuji za sympatický přechod mezi mým oblíbeným Claudem a impresionisty. Nebo proto, že v něm hlavní role hráli Timothy Spall a Paul Jesson, dva herci, kteří zatím před kamerou moc prostoru nedostali (Spall jakožto herec vedlejších rolí, Jesson proto, že se jeho kariéra doposud točila především kolem divadla). Nebo snad kvůli obrazové stránce, která místy připomíná Turnerovy malby. Anebo snad pro tu krásnou scénu, kdy mladý John Ruskin kritizuje Clauda pro jeho neschopnost zachytit okamžik, aby se o několik let později začal kritizovat Turnera přesně v momentu, kdy Turner této kvality dosáhl. (30.12.2014)

Dobově akademicky akurátní a esteticky líbivý ("jako obrázek") životopisný snímek o anglickém malíři i přes svou neskromnou délku řadu věcí poněkud nedořekl, jako bychom základní informace měli znát předem. K tomu si zajímavý charakter "chroptícího" podivína Turnera ve finálních dekádách svého života neprošel žádným velkým drámem a jeho natahované umírání se mnou vůbec nehnulo. (27.07.2017)

Přiznám se, že jsem Turnera ani na druhý pokus nedokázal dorazit do konce, proto se zdržím hodnocení. V první řadě mě neskutečně iritoval Spallův herecký přednes (možná kdyby se Timothy soustředil spíš na vnitřní projev než na doslovné pitvoření se a chroptění, tak by Turnerovi prokázal větší službu), v druhé řadě celé to komorní, neduživé lehce senilní pojetí mi nedělalo vůbec dobře, zvlášť při představě, že film by měl být občas i zábava a hlavně, že jde o životopisné drama pravděpodobně nejznámnějšího britského malíře, který byl počat v romantické době pohádkových frigat a bílých napnutých plachet, zatímco svět opouštěl v časech parních strojů. Fascinace novými objevy a vynálezy, stejně tak jako konfrontace přírodních živlů a pokroku byly aspekty celkem zásadní v celém jeho životě i tvorbě. To, že se jich film prakticky vůbec nedotýká si lze asi nejjednodušeji vysvětlit nedostatkem finančních prostředků. Tím nechci říct, že bych nutně vyžadoval výpravné monstrum typu Amadea (ačkoli by to bylo příjemné). Jen něco odvážnějšího, myšlenkou i provedením více Turnerovského pro publikum co nebaví sledovat 2 a půl hodinovou vypalichanou artovou konverzačku. (15.02.2015)

Na film jsem se podívala bez titulků, což byl pro mě docela risk vzhledem k tomu, že Timothy Spall když ve filmu mluví, tak přitom vrčí a vychází z něj divné zvuky. Ale byla jsem ráda, že Timothy konečně dostal šanci si zahrát hlavní roli a k tomu roli slavného malíře. On se mi na filmu líbil nejvíce. Jinak jsem se u filmu dost nudila. (11.02.2015)

Rozhodně to není film, po kterém byste nadšením skákaly do vzduchu. Timothy Spall má v podstatě celý film jeden výraz, což je ale součástí jeho výkonu, který je obdivuhodný. Celému filmu pak trochu chybí vypjaté okamžiky, protože ono je to všechno podáno v jednom tempu, ale přesto je život malíře Turnera zajímavý. (02.06.2015)