Mr. Turner

Nie je jednoduché natočiť taký biografický film, ktorý by ešte dokázal niečim zaujať, ak nepočítame herecké výkony. Videl som viacero sfilmovaných životných príbehov významných maliarov, no išlo o podstatne známejšie mená, o tomto chlapíkovi som predtým nepočul. Ako každý umelec, aj tento bol podivín, no žeby bol jeho život nejako extra zaujímavý sa povedať nedá. Timothy Spall je samozrejme skvelý, no inak ma ma na tomto filme nič nezaujalo. (28.09.2015)

Rozhodně to není film, po kterém byste nadšením skákaly do vzduchu. Timothy Spall má v podstatě celý film jeden výraz, což je ale součástí jeho výkonu, který je obdivuhodný. Celému filmu pak trochu chybí vypjaté okamžiky, protože ono je to všechno podáno v jednom tempu, ale přesto je život malíře Turnera zajímavý. (02.06.2015)

75-80% ... Film mapujúci život maliara J.M.W. Turnera a jeho svojský charakter. Vynikajúci Timothy Spall v hlavnej úlohe. Vizuálne krásne - či už hovorím o kostýmoch, interiéroch a exteriéroch. A aj Turner krásne maľúval, takže aj obrazy boli nádherné :) Avšak poněkud melancholické to bolo. Asi tak trochu zodpovedajúce jeho životu. (02.03.2015)

"Film Mika Leigha je horkým kandidátem na nejvyšší filmová ocenění" - souhlasím. Snad u žádného filmu dosud se mi totiž nestalo, že jsem se při dělání něčeho jiného přistihl, že jsem úplně zapomněl, že vlastně koukám na film. Moje pozornost ho v nějakou tu chvíli naprosto a zcela opustila a já začal mimoděk něco prostě dělat, uklízet, číst si. Zapomenout, že koukáte na film... to se stává fakt málokdy, to je skutečně na to nejvyšší ocenění filmu. (04.08.2015)

Nečekaně strhující tělesný portrét skvělého britského malíře, jednoho ze skutečně vidomých. Mezi trsy anekdot, situujících výtvarníka v jeho generaci, v pluku zručných akademiků řečnících týmiž tahy, tvary a barvami, se zvláště silně nasvěcují okamžiky, v nichž se tvůrce vyslovuje, a tyto chvíle, podepřené jinými fyzickými výkony – chůzí, stisky, pláčem, doteky – a silnou vnímavou kamerou, patří k těm nejsilnějším. Slova ustupují poryvům vzduchu, který se nezdržuje s hlasivkami a nezadá si ani s mluvidly. Tělo se hýbe a řeč se pohybuje spolu s ním – a před očima nedefilují známé tvary, ale světlo rozptyluje všechny hrany předmětné skutečnosti v tok sil, jimž žádná geometrie nemůže svými topornými nástroji čelit. Chropot a pohyb – ty vedou k nové kráse a naplnění. Jako Turner dokázal z dechu skutečnosti vydobýt nepoznané rajské tvarosloví bytí, tak i Leigh jakoby náhodou těží z přesýpání slov sublimované definice lidské skutečnosti: samota, osamocenost, láska, temná abstrakta hrozí malíře zadusit, ale on je velkoryse vrhá do hluchoty mrtvé společnosti. Jak ale Leigh kontextualizuje, mně nepřijde odpovídající – například karikatura Johna Ruskina, velkého Turnerova zastánce, sice skvěle účinkuje ve struktuře filmu jako kontrapunkt ke vzpomenutému ústřednímu tělesnému znění, ale jakou měrou odpovídá skutečnému předobrazu? (30.06.2018)